Jak se staví sen: Z tragického provizoria se vyloupl krásný interiér
Mladá rodina inklinuje spíše k tradičnímu stylu bydlení, a tak si koupila dům z počátku 20. ket, který svými silami rekonstruuje. Navíc nejsou peníze, a proto jejich domov je už dlouho ve stavu provizoria. Designéři jim pomohli vytvořit alespoň základní komfort – kuchyň a obývací pokoj.
Jak se staví sen: Z tragického provizoria se vyloupl krásný interiér
Rodinu do proměny přihlásila babička Lenka, která se už nemohla dívat na to, jak její nejbližší žijí v provizoriu s převážně zapůjčeným nábytkem od známých. Ráda by, aby se jim v domě dobře žilo. Čekají totiž už druhé dítě a rodina se dvěma dětmi potřebuje alespoň základní pohodlí.
Příliš mnoho otázek
Zuzka s Evženem koupili dům z počátku 20. století. Dům si vyhlídla Zuzka a doslova se do něj zamilovala. Přesvědčila přítele, dům společně koupili a vrhli se do rekonstrukce. Krok za krokem se snažili ze zničeného domu vytvořit krásné bydlení. Na stavební firmu neměli peníze, a tak na domě pracovali sami a rekonstrukce dosud neskončila (a asi ještě dlouho neskončí).
Během ní potkalo mladou rodinu hned několik zásadních událostí – narodila se dcera Agnes, náhle zemřel dědeček – Evženův otec – a Zuzana podruhé otěhotněla. Na dokončení rekonstrukce je stále méně a méně času, sil a peněz.
Navíc si Zuzana s Evženem vůbec neví rady, jak prostor zařídit. Kam dát kuchyňskou linku, kam umístit pračku, ledničku, jak uspořádat obývací pokoj a jak – a hlavně za co – to všechno pořídit?
Úcta k domu
Jelikož si Zuzka dům nevybrala náhodou, snaží se k rekonstrukci přistupovat s pokorou tak, aby zachovali původní ráz domu. Nechtěli dávat plastová okna, ponechali původní prvky. Mají rádi staré věci. Přitom by si přáli, aby byl celý prostor funkční a dobře vyřešený. Jsou pyšní na to, že jejich dům postavil uznávaný architekt, a to i přesto, že si občas nemůžou vzpomenout na jeho jméno.
V obývacím pokoji tráví Zuzana s Agnes celé dny a až se jejich rodina rozroste o chlapečka, přibude v osazenstvu pokoje ještě on. Bude potřeba mít zařízené vše účelně a tak říkajíc „po ruce“. Kuchyně a pohodlný obývák jsou základ.
Očima designérů
Proměna tohoto interiéru byla svěřena Kamile Douděrové a Františku Kobližkovi. Oba jsou s ní nad míru spokojeni a označují ji za svou nejlepší. „Dům od architekta Camilla Sitteho je součástí dělnické železniční kolonie a má sám o sobě velký potenciál, krásně funguje genius loci. Bylo hned jasné, že budeme ctít původní ráz domu, do kterého citlivě zakomponujeme nové prvky. A to se nám, myslím, povedlo,“ vysvětluje Kamila.
„Na zásadní problém jsme nenarazili. Evžen začal s rekonstrukcí před námi, byli tam SDK podhledy, podlaha srovnaná, snad nás jen trochu zaskočily zdi. Jedná se totiž o čtyřdům a stěny mezi jednotlivými částmi jsou jen 15 cm silné, tudíž zasekat vodu, odpad do takto tenké stěny hrozilo probouráním se k sousedům,“ popisuje František.
„Podařilo se nám vnesení tradičních prvků, jako např. stropní trám, sloup. Máme radost právě ze způsobu ostaření trámů a sloupu. Byly opalované a olejované, vypadají dokonale staře a vnesly do interiéru historickou náladu, ale zpracované jsou moderní technologií,“ pochvalují si společně.
