Jak se staví sen jako poděkování babičce za nový život
Dvě dospívající slečny žijící v jednom pokoji potřebují trochu soukromí. Jejich babička, se kterou žijí, zase novou kuchyň. Předělávat se bude obojí. Byt je totiž na hranici obyvatelnosti, a tak jsou nutné i stavební úpravy.
Jak se staví sen jako poděkování babičce za nový život
„Proměna byla náročná, ale výsledek stál za to. Rozhodli jsme hned, že uděláme maximum, abychom proměnili kuchyň i pokoj pro holky. Nápad jsme měli, ale čas, peníze a náročnost prací stály proti nám. Největším problémem byla podkladní vrstva podlahy, pod starým linem byl škvárový násyp, na vyrovnání podlahy padly dvě palety betonu. Výzvou bylo především zrealizovat holkám polopatro. Vytvořit pro ně samostatná zákoutí, nikoli vedle sebe, a vytěžit z vysokého stropu maximum a soukromí umístit nad sebe. Bytu rozhodně prospělo srovnání podlahy a vytvoření nové pomocí mramorového koberce, v obou místnostech stejné,“ popisují náročnou proměnu designéři Kamila Douděrová a František Kobližka.
Babička jako máma
Teenagerky Jana a Naďa žijí spolu s babičkou a nevlastním dědou. Babička holky zachránila z dětského domova, kam je odložila matka závislá na drogách. Holky chtějí proměnu věnovat jako poděkování babičce za vše, co pro ně udělala. Snaží se vnučky připravit do života, učí je vařit, starat se o domácnost. Sama neměla se svými předešlými manželi život jednoduchý (např. problém s alkoholem), byla také vážně nemocná.
Jak se staví sen jako poděkování babičce za nový život (Zdroj: ) Jak se staví sen jako poděkování babičce za nový život (Zdroj: ) Jak se staví sen jako poděkování babičce za nový život (Zdroj: )
Chybí soukromí i funkčnost
Dům, kde žijí, dříve sloužil jako prodejna. Noční můrou designérů se ale stal samotný stav bytu. Jsou tam staré atypické dveře. Podlaha je křivá, zdi zničené, starý nábytek a vysoké stropy, které by většina lidí uvítala, jsou tady spíš na škodu – pokoje se špatně vytápějí. Je jasné, že kromě zařízení pokojů a kuchyně je nutné hlavně vyrovnat podlahy a stěny. Potřeba také asi budou i nové rozvody.
Holky mají společný pokoj, který je zařízený starým nábytkem a neposkytuje jim dostatečný komfort pro bydlení. Každá má vlastní postel, ale psací stůl mají jen jeden. Vzhledem k tomu, že obě studují střední školu, potřebují každá svůj, aby se mohly učit. Obě by také uvítaly trochu soukromí, aby si přestaly lézt na nervy. Vědí, že nemohou mít každá svůj pokoj, ale touží alespoň po malém koutku, který budou mít každá jen a jen pro sebe. Dále by si přály rozkládací gauč nebo postel, kdyby jim přijela návštěva.
Nejvíce času tráví s prarodiči v kuchyni, která je spojená s obývacím pokojem a není nijak veliká. Přitom má sloužit čtyřem lidem pro odpočinek, stolování a hlavně babičce pro přípravu jídla. Dívky se v ní zase učí péči o domácnost a vaření. Babička by chtěla v kuchyni ostrůvek a víc místa, než mají teď. Holkám by se líbila moderní kuchyně.
Jak vidí proměnu designéři?
Designéři měli původně realizovat buď jen kuchyň, nebo dívčí pokoj. Rozhodování ale bylo tak těžké, že raději udělali obojí: „Nakonec jsme zvládli zrealizovat oba pokoje, jinak by to byla doslova Sophiina volba, vybrat buď jen kuchyň pro babičku, nebo jen pokoj pro holky. Styl kuchyně s obývákem je lehce venkovský, přiměřený věku babičky, avšak doplněný výraznou moderní barvou, přeci jen tam žijí i dvě mladé slečny. Zajímavý prvek, který se objevuje v obou místnostech, je překližková deska, vyřezaná do geometrického oblouku, perforována otvory. V kuchyni slouží jako podpěra barové desce, v pokojích jako oddělení učícího zákoutí s psacími stoly. Vzhledem k tomu, že holky absolutně nečekaly, že dostanou oba pokoje, ocení právě rozsah odvedené práce. Holky stoprocentně nadchne polopatro, každá má své důstojné soukromí.“
