Ano, právě tam najdete Palác San Gaieta, který vám dnes představujeme. Je to ostrovan usazený v historickém centru města Palma di Malorca a má temnou pirátskou minulost. V šestnáctém století ho postavil obávaný korzár z Janova.
Mallorčané žijící ve svém hlavním městě se nechvalně slavného souseda báli a chtěli se ho za každou cenu zbavit. Odnášel to dům, který občas někdo podpálil, byl i vykraden a nakonec opuštěn, pomalu chátral. V jeho historii je sice i několik pokusů o renovaci, ale nakonec vždycky zvítězil jediný činitel – zub času. Šanci na důstojný život přinesl až rok 2016. Tehdy zchátralou budovu koupila architekta a designérka Teresa Sapey a vdechla paláci San Gaieta nový dynamický život.
Narodila se v Itálii v roce 1962, studovala architekturu na Polytechnické universitě v Turíně, akademické vzdělání ukončila v roce 1985 v Paříži diplomem BFA od Parsons School of Art&Design v La Villette. V roce 1990 se přestěhovala do Madridu, kde založila vlastní architektonické studio.
Přednáší na Univerzitě Camilo José Cela v Madridu, ale i různě ve světě. V roce 2013 cestovala po Kolumbii se sérií přednášek na architektonických univerzitách po celé zemi, v roce 2014 si zopakovala přednáškové turné v Argentině.
Podílela se na projektu Hotel Puerta América, kterého se účastnilo 18 architektů, mj. Jean Nouvel, Arata Isozaki, Norman Foster a Zaha Hadid. Navrhla tehdy parkování a od Jeana Nouvella si vysloužila přízvisko „madame parkování“. Tolik z jejího životopisu.
Ale jaká je opravdu? To vám napoví dům… Jisté je, že Teresa – to je emocionální design. Žene ji zvědavost, potřeba vytvořit prostor, který nabídne řadu pocitů, vzrušení. Barva si tu hraje se světlem, s tvary a je uměním, ale i funkcí samotného prostoru. Zajímá se o to, co jiní přehlížejí: Parkoviště, pasáž, most – to jsou místa, kterými všichni projíždí a nikdo se tam nezastaví, taková místa nemísta. Po zásahu Teresy okamžitě ožívají. Zajímá ji všechno – už jmenované takzvané ne-prostory a také módní obchody, hotely, apartmány. Vždycky sahá po barvách, ale nechává stranou tradiční použití.
Oblast Lonja, v níž se San Gaieta nachází, je srdcem hlavního města Palma di Mallorca, dům je přímou součástí luxusní nákupní čtvrti, které se říká La Milla de oro (Zlatá míle). Proto bylo nutné přistupovat k rekonstrukci citlivě s ohledem na místo a původní architekturu.
Z ní nová majitelka zachovala tradiční prvky objektu, zejména původní okna a vysoké stropy sahající do výše pěti metrů – celkem typický znak královských architektonických stylů minulých staletí. Nově se pak rozhodla spojit křídlo domu vyhrazené pro šlechtu s traktem určeným původně pro služebnictvo.
Její osobnosti je přizpůsoben celý prostor, odráží její myšlení i životní styl. Všechno bylo kompletně přepracováno. Devastace objektu nedovolila vždy, kdy by se to očekávalo, restaurátorské práce, proto musela nastoupit jiná odvážná řešení.
Takovou volbou byla například úplně nová podoba stěn, které nechala Teresa přemalovat hutnými a jasnými barvami, které sice nemají nic společného se šestnáctým stoletím, kdy dům vznikl, ale plně odpovídají její tvůrčí duši. Nikdy dřív nepotkala takovou šanci, aby mohla použít milované barvy svobodně, v životném výbušném stylu. Výsledkem je prostor naplněný emocemi.
Podobně jako nástěnné malby vytvořila ad hoc Teresa Sapey s pomocí svého týmu také všechny dekorační předměty, které se barevně neomazují. Vyjádřila se a zároveň vzdala poctu ostrovu Mallorca a jeho středomořskému vybarvení. Citronová žlutá, teplá barva slunce, modř moře a oblohy, hodně zelené v podobě skleníku, který se sama pokusila vytvořit. Pozadí skleníku tvoří románská okna.
