Slovo konvikt bylo odvozeno z latinského convivere, tedy „žít ve společenství“. Tradičně tak bývá označován společný domov s nějakým duchovním programem jako například internát klášterní školy. Využití prostoru vedle bývalé barokní kaple jezuitského konviktu v Olomouci v moderním pojetí se natolik od původního významu neodchyluje – i proto se jmenuje Konvikt.
Interiér kavárny pracuje s odkazem bývalých uživatelů – jezuitů, který kapli Božího těla využívali od 17. století. Kavárna má vysoký strop s klenbou a je ze tří stran prosvětlena okny.
„Vestavěné patro lze chápat jako metaforu stromu – spodní část interiéru vnímáme díky použitým zemitým tónům jako kmen či zem. Vzrostlé rostliny a měkké čalouněné lavice v zeleném odstínu umístěné na patře pak evokují zelenou korunu,“ vysvětluje autorka projektu a realizace Denisa Strmisková ze Denisa Strmiskova Studio.
Trochu jako v kostele
Zelenou korunu ze zavěšených popínavých rostlin také dostal bar. Uprostřed je ve výklenku podsvíceném jemnou růžovou barvou umístěn malý oltářík se sochou Panenky Marie.
Bar i prostor za ním je obložený bílými, ručně vyráběnými keramickými obklady. Jeho horní deska, zpracovaná v autorsky vytvořeném povrchu, byla vyvinuta ve spolupráci s Master&Master. Deska je z tmavého masivního dřeva a má zaoblené rohy, čímž barevně a tvarově navazuje na nábytek užitý v kavárně. Dřevo navíc evokuje tradiční kostelní lavice.
Barové stoličky a nízké stoličky jsou vyrobené českým výrobcem, všechny ostatní židle a stoly jsou z antiku.
Fresky trochu jinak
V kostelích i jiných starých interiérech můžeme obdivovat krásné fresky. Odkaz na ně nacházíme v podhledu vestavěného patra nad barem, který je dle návrhu malíře Davida Minaříka proveden speciálním ekologickým materiálem, který vyvinul ve spolupráci s Markétou Šohajovou. Jeho základní strukturou je látka, jež tvoří významnou část figurální kompozice barokních fresek. Spojením recyklovaných látek a pryskyřice z obnovitelných zdrojů vzniká originální povrch vytvářející iluzi staré fresky.
Kromě fresek hrálo velkou roli v barokních sakrálních domech také světlo a celková světelná dynamika prostoru, která měla ukazovat božskou stránku světa. V kavárně je tento princip reprezentován centrálním kruhovým osvětlením metaforicky zpodobňující svatozář, jež se propisuje také do horního patra a symbolicky se prostorem nese dále do nekonečna.
Publikováno: 20. 1. 2020, Autor: autor: Z dostupných zdrojů vytvořila redakce