Dispozice obytného interiéru se velmi často tvoří podle relativně zaběhnutých standardů. A ty se postupně mění, někdy na krátkou dobu, někdy jakoby se vracely zpět do dávno minulé historie, ale někdy jsou i zcela nové. Interiér by měl být obrazem svého tvůrce, respektive obyvatele. A touží li ten po smyslné extravaganci, je li odvážný a jistý si svými rozhodnutími, pak se může pustit do experimentu, který je vlastně stovky, respektive tisíce let starý.
Oním experimentem se v tuto chvíli míní účelové propojení dvou místností, které se v komfortněji řešených interiérech většinou umisťují do své těsné blízkosti. Je to praktické, pohodlné a zároveň zintenzivňující či posunující hranici intimity jakoby směrem k způsobům hédonistického starého Říma. Mluvíme pochopitelně o propojení koupelny (lázní) s prostorem ložnice a vytvoření jednoho „otevřeného prostoru“ stejným způsobem, jaký jsme přijali v případě spojování obývacího pokoje a kuchyně v jednu velkou pohostinnou společenskou místnost. Takové řešení má několik výhod, několik úskalí a není ho možné realizovat kdekoliv
Velká fotogalerie moderních interiérů
Extravagance a smyslnost (Zdroj: ) Extravagance a smyslnost (Zdroj: ) Extravagance a smyslnost (Zdroj: )
Velký prostor, dvě koupelny Otevřené propojení ložnice a koupelny nabízí možnost bezprostředního užívání všech požitků z koupele a odpočinku na lůžku. Není pochopitelně možné pominout ani množství inspirace, které takové řešení ložnice přináší partnerskému intimnímu životu. Sprchování či koupání přirozeně také zvlhčuje vzduch v prostoru ložnice. Takové řešení předpokládá ale přítomnost další jedné koupelny, kterou je možné využívat v případě, kdy je ložnice a tedy i koupelna obsazena někým, kdo si nepřeje být rušen.
Stejně tak případná návštěva by měla mít možnost přístupu k běžné hygieně provozovatelé jinde, než v neintimnější části obytného interiéru. Totéž platí o dětech, kterým bude několik let ložnice rodičů svého druhu tabu.
