Drtič kuchyňského odpadu je pomocník, který je při práci v domácnosti k nezaplacení. Pomocí drtiče se rychle a bezpečně zbavíme většiny zbytků, které vznikají při přípravě jídel, a odpadne nám tak nepříjemně časté chození s košem. Vyvarujeme se i nepříjemných pachů, které rozkládání biologického odpadu běžně způsobuje.
Drtič kuchyňského odpadu pracuje velice jednoduše. Pustíme studenou vodu, poté zapneme drtič a zbytky jídel vhazujeme přímo do dřezu. Nadrcený odpad se společně s vodou odplavuje do kanalizace. Drtič necháváme zapnutý tak dlouho, dokud není slyšet pouze chod motoru, pak drtič vypneme a zastavíme vodu. Hlučnost při chodu naprázdno je srovnatelná s kompresorem u lednice, při drcení nejtvrdších materiálů pak s mixérem. Důležité je pamatovat na to, abychom drtič nikdy nepoužívali na sucho. Během drcení je nezbytná tekoucí studená voda, která způsobuje ztuhnutí tuku a jeho následné nabalení na ostatní nadrcené částečky, čímž se zabrání usazování mastnoty na stěnách drtiče a v odpadním potrubí. Studená voda současně ochlazuje motor drtiče. Drtič není nutné zapínat při mytí nádobí, kdy funguje pouze jako sifon. Nádobí můžeme bez obav mít v horké vodě se saponáty, drtič se nepoškodí, protože je vyroben z odolného materiálu.
Při používání drtiče je velice důležité přesně vědět, co můžeme drtit a co ne. Bez obav můžeme drtit zbytky zeleniny, ořechy, vaječné skořápky, maso, rybí a kuřecí kosti, ovoce i pecky, těstoviny, nudle, rýži, zbytky nedojedeného jídla, papírové ubrousky a kapesníčky, filtry na kávu a čajové sáčky, nedopalky cigaret. Na druhé straně bychom se měli vyhnout drcení kukuřičných klasů, celerové natě a listů z pórku, které se nám budou namotávat do drticích segmentů. Vyvarujme se také drcení skořápek mořských živočichů (škeblí a ústřic), skla, kovů (pozor zejména na hliníkové fólie), kamenů, provázků a textilií, igelitů a plastů obecně. Do drtiče nepatří ani agresivní chemikálie nebo horký olej.
Používání drtiče odpadu je velmi jednoduché a bezpečné. Zbytky z talíře seškrabujeme stěrkou či nožem, drcené zbytky pak padají do otvoru vlastní vahou. I když máme spoustu zbytků, nemůže se stát, že bychom spotřebič „přehltili prací“. Ten má v sobě totiž termopojistku, na základě které se při přetížení zastaví. V takovémto případě přístroj vypneme a vyjmeme z něj zbytky, které ještě nebyly zpracovány. Asi po 3 až 5 minutách, po vychladnutí pojistky, můžeme přístroj opět zapnout a pokračovat v drcení.
Drtič kuchyňského odpadu je vestavěný spotřebič ve dřezu, zavěšuje se přímo pod výlevku. Jediné podmínky pro jeho montáž jsou, že musíme mít dřez s průměrem otvoru 92 mm, zásuvku 220 V a napojený přívod vody. Také údržba drtičů kuchyňského odpadu je velice snadná. Tyto spotřebiče jsou samočisticí, takže žádnou údržbu nepotřebují. Stačí je pouze zapojit a používat. Uvnitř drtiče nejsou ostré nože nebo čepele, ale tupé drticí segmenty, které není potřeba brousit.
Na závěr několik technických a ekonomických parametrů, které napomohou v orientaci při případném nákupu spotřebiče. Drtič se připojuje na standardní rozvod elektrického proudu 220 V, zapíná a vypíná se klasickým vypínačem. Alternativou je pneumatický spínač, který je instalován buď v pracovní desce, nebo přímo ve dřezu. Standardní typy drtičů mají antikorozní úpravu a základní prvky z nerezu, ty luxusní mají celý drtící systém z nerezového materiálu. Drtiče mají obvykle motory s příkonem 370 až 750 W. Spotřeba vody u drtiče je cca 4 l za den, což je srovnatelné s jedním použitím WC. Spotřeba elektrické energie je za měsíc asi stejné jako spotřeba klasické sto wattové žárovky za hodinu. Pořizovací ceny těchto spotřebičů se pohybují od 7 000 do 30 000 Kč podle typu a výrobce. Jednotliví výrobci poskytují záruku, opět podle typu, na 3 až 8 let. Obvyklá životnost drtiče je ale vyšší, 15 a více let při denním užívání.
