Možná se vám už tzv. ohleděl váš starý nerezový dřez a při výměně kuchyňské linky byste dali přednost některému výrobků z umělého kamene. Pak si ale můžete vybrat: dáte přednost integrovanému řešení, kdy je dřez bezespárově integrovaný do pracovní desky, anebo si vyberete z nabídky výrobců dřezů z umělého kamene?
V čem se obě možnosti liší? Pokud zvolíte klasický dřez, sáhněte nejlépe po výrobcích klasických dřezů. Všichni velcí výrobci, mezi něž patří například Blanco, Franke či Schock, nabízejí dřezy z umělých materiálů Silgranit, Fragranit nebo například Cristalit. Nejčastěji jde o směs mleté žuly či křemene s akrylovým pojivem. Ceny podobných dřezů začínají zhruba na 10 000 korunách za jednoduchý jednodřez s odkapní plochou, ceny se zvyšují se složitostí a rozměrem dřezu.
Proč ale platit dvojnásobek v porovnání s nerezovým materiálem? Umělé dřezy se vyrábějí v několika barevných variantách, takže je kuchyni možné doladit v souladu s výběrem skříněk. Ve stejném barevném provedením se prodávají i baterie, takže celý komplet působí kompaktně. Umělý kámen také řeší neduh nerezu – nepoškrábe se, nezůstávají v něm viditelné rýhy, nejsou na něm vidět nečistoty. Navíc – i kdyby vám do něho třeba spadl těžký litinový pekáč a kousek se odštípnul, lze ho opravit a znovu zabrousit tak, aby poškozené místo nebylo vidět. A jaké nevýhody má? Obvykle se zapouští do desky shory podobně jako nerezové dřezy, takže se nevyhnete vzniku drobných spár mezi dřezem a deskou, které jsou náročnější na údržbu.
Moderní dřezy – velká inspirativní fotogalerie
V kombinaci s pracovní deskou
Podobnému problému se vyhnete, pokud zvolíte bezespárové provedení kuchyňské desky, do které je vlepený dřez. Nejznámějšími materiály jsou Corian, Hi-Macs, Cristalan či Kerrock (s tím se ale častěji setkáte v koupelnách). Na rozdíl od výše uvedených hotových dřezů (konečné odlitky) se kompaktní celek kuchyňské desky a dřezu vyrábí z odlitých desek lince na míru. Desky se nařežou na požadovanou velikost a slepí k sobě. Jsou složeny zhruba ze dvou třetin hliníkové minerální výplně, zbytek tvoří metakrylát, nejčastěji se vyrábějí v šesti- a dvanáctimilimetrové šířce.
V okamžiku, kdy zpracovatelé vyřežou do horní desky otvor pro dřez, stačí polotovar dřezu vlepit speciální dvousložkovou hmotou, která se po zatvrdnutí zabrousí tak, že spoj není vidět. Podobným způsobem lze desku „vytáhnout“ až na záda kuchyně. Vyhnete se tak použití nevzhledných přechodových lišt a vzniku všech míst, kde by se mohla usazovat nečistota.
Tyto materiály jsou odolné a příjemné na dotek, mají jedinou vadu: jsou ďábelsky drahé. Za desku s dřezem do čtyřmetrové členité kuchyně i se zády zaplatíte klidně víc než padesát tisíc korun.
Radek Starý
Foto: Blanco, Franke, Schock, Cortrade, Polytrade
Publikováno: 30. 5. 2006, Autor: