Klasických varných desek najdete na trhu mraky. Jedny se ale tak trochu liší – říká se jim Domino.
Čím se stalo, že se z „repertoáru“ tak exkluzivní značky, jako je Miele (nabízela ho jako jedna z prvních na trhu), rozšířily i mezi cenově přístupnější segment trhu? Určitě je to touha a potřeba uspořádat si kuchyni podle svého, podle svých potřeb a stylu užívání.
Zatímco klasická varná deska je široká 60 cm (domácí kuchaři se ale mohou napřáhnout u některých modelů i na 90 cm), systém Domino je široký pouhých 30 cm. Vejdou se na něj maximálně dvě plotýnky. To, co by člověk pamatující nevzhledné elektrické dvojvařiče považoval za nevýhodu, se v ucelených modelových řadách výrobců domácích spotřebičů stává výhodou. Proč nezkombinovat výhody jednotlivých způsobů vaření? Kdo má rád vaření na elektřině, může si koupit třeba sklokeramickou dvojplotýnku. Pro jídla „z jednoho hrnce“ vařená na woku se ale má použít plynový vařič se speciálním držákem oblé pánve. Proto se přikoupí další 30centimetrový segment s jediným výkonným hořákem, který navíc může být víceokruhový, to znamená, že má několik řad trysek, takže pánev se stejnoměrněji ohřívá. Lze ji samozřejmě použít i na smažení na velké pánvi.
Velká fotogalerie domácích spotřebičů
Sbírku možností doplňují i grily, nejčastěji se setkáte s elektrickými lávovými, někteří výrobci ale nabízejí i sklokeramické varianty, kdy se keramika sama stává jakousi pánví či „tálem“, na kterém se výborně připraví stejky, filety – prostě tenké kusy masa. A milovníci hranolků nevynechají ani fritézu. Výrobci dominových systémů ale pamatují i na zdravé vaření, například výrobce Gaggenau vyrábí i modul pro vaření v páře.
Radek Starý
Foto: Poggenpohl, Gaggenau, Miele, Bosch, Fagor, Schüller, Whirlpool
Publikováno: 31. 5. 2006, Autor: