Pod složeným pojmem „kvalita bydlení“ si každý představí jistě něco odlišného. Pro někoho to znamená zejména množství obytného prostoru, pro jiného je např. dostupnost občanské vybavenosti, okolní krajina, jiný vidí kvalitu v co možná nejtěsnějším přiblížení se nějakému módnímu trendu, jenž je reprezentován např. konkrétní stavovskou – společenskou vrstvou nebo slavnou či významnou osobností.
Jedním z kritérií objektivní kvality je již v jiném článku zmiňovaná velikost obytné plochy, která nabízí využití a potažmo komfort. To platí o bytech i rodinných domech, kde se pak pod kvalitou bydlení míní přirozeně také vzhled domu, jeho obytný či jiný exteriér a stejně tak jeho zasazení do okolní krajiny. Všechny tyto vyjmenované aspekty jsou jako problémy výzvou pro kreativní práci architekta nebo pro stejně tvůrčí činnost jakého si samozhotovitele, kterých nebylo v ČR nikdy málo. Ať už je to ale jakkoliv, vždy bude a je nutné kromě tisíce a jedné překážky technicko provozního a estetického charakteru sladit interiér a exteriér s něčím, co se dá nazvat jeho přirozenou povahou, jeho atmosférou nebo jinak řečeno géniem loci. Ten ale mnohdy není předmětem investorova, ale ani architektova či stavitelova zájmu. Často pak takové jednání a „dělání architektury či designu“ vypadá stejně, jako když se někdo rozhodne v krásné krajině u jezera s hladinou pokrytou lekníny postavit panelák nebo betonové parkoviště pro statisíce automobilů.
Kvalita bydlení je dána nejen např. kvalitou – velikostí samotného bytu či domu, který si velmi často jakoby odmýšlujeme od jeho okolí a vnímáme jej jako samostatnou věc bez kontextu, ale spoluvytváří ji právě onen kontext, který může být obyvatelem bytu nebo architektem řešícím jeho dispozici harmonizován, využit a nebo tedy i ignorován, asi jako v případě onoho paneláku u jezera.
Respektování přirozené atmosféry, povahy místa, jeho génia loci je v širším slova smyslu ekologické jednání. Ekologie není jen problematizování vypouštění průmyslového odpadu do řek a nebo třídění odpadu.
