V malém belgickém městečku Kortrijk při francouzských hranicích se letos zase po dvou letech (jde o bienále) konal veletrh Interieur. A působil jako velká stavebnice pro dospělé děti. S čím jste si mohli hrát, kdybyste tam byli?
Střípky, z nichž se tvoří design
Svoji činnost zahájil v roce 1968, a jeho zvláštností je skutečnost, že působí jako neziskové organizace. Vývoj tohoto veletrhu komornějších rozměrů byl dynamický a dost dlouho se držel vždycky pár kroků před ostatními. Některé věci a výrobky jste tam prostě viděli poprvé. Dával – a dává – prostor mladým designérům, zejména těm svým belgickým. Letos působil trochu jako bilanční, věhlasné značky přivezly kromě novinek (a někdy ani ty ne) to, čím se mohly chlubit během uplynulých let. Ale to neznamená, že se nedalo sledovat, v čem vidi belgičtí organizátoři budoucnost bydlení.
Mobilita je na prvním místě
Tak velké zastoupení nábytku, složeného z modulů, jsme snad ještě neviděli. Samozřejmě, že rok od roku přibývá skladebných sestav a variabilního nábytku, který lze snadno nastavovat a přestavovat, ale tentokrát jako by se nějak koncentroval. Není to nuda, naopak. Jednotlivé díly, které se podle potřeby spojují k sobě, mají různé barvy a někdy i materiály. Do interiéru tak vchází dost neobvyklá pestrost, ale nemusíte se jí řídit, tady se představuje, co všechno můžete mít!
Vám stačí si vybrat jen jeden, maximálně dva barevné odstíny modulů. Jinak je to u hotových skříněk, kde se střídat přírodní a různě lakované či mořené dřevo. Někdy jsou skříně jako intarzované a vložené dřevěné díly i svítí… Oč nápadnější je nábytek, o to střízlivější jsou kuchyně. Nebarevné, hladké.
Zvlášť v expozicích mladého designu bylo všude přírodní světlé dřevo s minimální povrchovou úpravou. Tvoří se lehké konstrukce z latěk a hranolů, občas dřevo doplní, nebo nahradí kovová trubka. O lehkosti jsme mluvili už v souvislosti s milánským veletrhem nábytku a ta platí stále, stejně jako tenčí nožky stolů, židlí a nábytku vůbec.
Navíc se u stolů a židlí lehce rozjíždějí do stran, jak tomu bylo už v šedesátých letech. Vypadá to hezky, ale také se o takové nohy dobře zakopává. Koberce pořád ještě napodobují vyšlapané peršany, někdy tento materiál slouží i jako pohodlné ležení …
Když projdete celý veletrh, posbíráte hlavní linii a směr, takhle nahozené obrázky mohou působit trochu nesourodě, ale aspoň uvidíte, jak svobodné je dnes vybavování bytu a jak široce se můžete rozmáchnout.
