Nehledejte ve Starém Egyptě, i když je to jedna ze správných odpovědí. Ani nemyslete na Elvise Presleyho, i když i k němu se hnutí Memphis, založené v Itálii v roce 1981, odvolávalo stejně jako k tomu Egyptu a Bobu Dylanovi. Na počátku osmdesátých let kolem sebe shromáždil Ettore Sottsass mezinárodní uměleckou skupinu architektů a designérů a hnutí dostalo název Memphis.
Italský designér a architekt Ettore Sottsass pocházel vlastně „od nás“. Narodil se na území Rakouska-Uherska, přesně řečeno v Innsbrucku, v září roku 1917. Je považovaný mimo jiné za největšího postmoderního designéra. Vystudoval v italském Turíně, ze kterého se pak záhy přesunul do meky designu, tedy do Milana.
Ještě před Memphisem
V Miláně našel mladého Ettore povolávací rozkaz, Mussolini táhl do války, a Sottsass se zúčastnil invaze do Černé Hory. Po válce se vrátil do Milana a k designu. Zajímal ho ten obecně užitý, každodenní, pro lidi.
Pak přišla roku 1959 smlouva s firmou Olivetti, kde mohl navrhovat elektrické přístroje, psací stroje, ale také kancelářský nábytek. Jasně červený psací stroj Valentine byl opravdu slavný…
Ukázalo se, že tento designér dokáže do šedé nudy kanceláří vnést barvy, je hravý a ctí lidské měřítko. A ještě něco: Má schopnost propojit harmonicky a bez zádrhelů starou školu sázející na kvalitu a moderní design.
Ve čtyřiašedesáti letech založil Sottsass mezinárodní uměleckou skupinu architektů a designérů, která dostala jméno Memphis. V názvu opravdu jsou odvolávky k již zmíněným umělcům, ale i k tomu starému Egyptu, protože právě Memphis byl sídlem boha Ptaha, ochránce umělců.
Skupina v čele se Sottsassem začala fungovat v roce 1981, její vedoucí a zakladatel ji nesmírně ovlivnil. Svět se dočkal velkolepého gejzíru barev, tvarů, s hnutím přicházela zatím nevídaná nová energie. Skupina vytvořila kolekci čtyřiceti kusů nábytku, keramiky, světel, skla a textilu. Působila hravě, vyvolávala emoce, protože s emotivním nábojem šli do práce autoři. Z jejich tvorby tryská čistá radost, excentrismus, ironie. Ale není to jenom hříčka. Je to hra, která mění svět.
Možná si někdo z vás říká, že něco takového by v bytě mít nechtěl. I přístup autorů byl volný – nepovažovali všechny ty keramické a skleněné vázy a někdy až klaunovsky barevný nábytek za praktické produkty pro zařizování a velkosériovou výrobu. Je to spíš volná umělecká tvorba.
Výstava v Benátkách
Ettore odešel z tohoto světa celkem symbolicky na Silvestra, tedy v posledním dni roku 2007. Letos se k stému výročí jeho narození koná v Benátkách výstava skla, které navrhl a které vzniklo v Muranských sklárnách. Je překvapivě křehké a poetické.
A rukopis bouřliváka poznáte podle toho, že si klidně dovolil v takové svatyni, jakou je historická muranská sklářská manufaktura, použít chemické lepidlo, přidat ke sklu corian i jiné cizorodé látky…
Jeho kachinas, odvolávající se na stejnojmenné votivní panenky kmene Hopiů, opravdu tvoří jakýsi most mezi starým tradičním řemeslem a současností podobně, jako to měly dělat původní kachinas, které byly považovány za duchy zprostředkovávající kontakt mezi lidským a nadpřirozeným světem.
(Výstava se koná od 10. dubna do konce července t. r. v Le Stanze del Vetro, Fondazione Giorgio Cini na ostrově San Giorgio Maggiore v Benátkách, vstup je zdarma.)
