Nejdřív jsme jim odvykali, protože u našich prapředků, možná i babiček, určitě koberce byly. Pak nějak zmizely, podobně jako mizela výmalba bytu a stříbřité válečky. Koberce jsou už nějakou tu delší chvíli zpátky, a tak se klidně můžeme dočkat od kamarádky či kolegyně otázky, která stojí na začátku.
Návrat koberců má svůj vývoj. Nejprve se měkké kousky s dlouhým vlasem zadráply v ložnici, pak se menší, přenosné a různých tvarů nastěhovaly do dětských pokojů, aby při hrách bylo odspodu teplo. Ale to už mířily i do hlavních místností. Na pomoc si vzaly svoje perské prapředky a předstíraly, že jsou z nich sešité. Pak se nové koberce stařily a uměle odíraly, aby sem tam vystoupil vybledlým vzorem ten „peršan“. A teď?
Nabídka je tak pestrá, že snad můžete dát na podlahu cokoliv a neuděláte chybu. A neuděláte ji ani, když si trochu pustíte koberce do bytu. Zateplují, to je marné. A nejen při bosé chůzi. I vizuálně. Jediný důvod, proč byste koberce používat opravdu neměli, je alergie někoho z rodiny.
První setkání výrobců a designérů nábytku a doplňků už v lednu proběhla. Sešli se v Kolíně, v Paříži, další veletrhy a akce běží nebo jsou za dveřmi. Koberce se představují ve dvou hlavních liniích, což vlastně není neobvyklé, už jsme ty dvě tendence postřehli dřív. Jedna nevtíravá v neutrálních tónech je ochotná přijmou velmi nenápadný vzor, ale nejčastěji jde o nakrátko střiženou jemnou jednobarevnost, měkkost a kvalitu vlny či hedvábí. Druhá skupina je pravým opakem. Bouřlivá, výrazná, někdy i šokující, okaté květinové i geometrické vzory, plasticita. Zatím to vypadá, že oproti loňsku ubylo křiklavých barev, ale ještě nebyl Milán, nemá smysl dělat předčasné závěry.
Něco naznačil Nodus v Paříži, který má kolekci v pastelových tónech, ale koberce přesto nepřehlédnete. Patricia Urquiola přidala do své loňské kolekce koberců a ležení pro zahradu káro. Geometrické vzory v podobě kostek, čar a různých obrazců určitě půjdou i letos stejně jako květinový vzor.
K těm umírněným většinou patří výrobci nábytku. Značka Walter Knoll se rozhodla vrátit se ke kořenům, a nabídnout vazačům v zemích, kde se koberce vázaly odedávna, důstojné podmínky pro práci. Jejich nová kolekce ručně barvených a ručně vázaných koberců vznikala v dílnách v Himálaji. Řemeslníci si sami připravují vlnu, hedvábí a příze stejně jako barvy získávané v přírodě. Na to, aby se dodržovala pravidla a nepoužívala dětská práce, se dohlíží.
Nu, až sem nás zavedly koberce! Ale když už si člověk pořídí krásný solitér, aby mu dělal radost, měl by o něm něco vědět.
