Latinské pojmenování rodu vzniklo z řeckého slova clema, což znamená úponek. Když jsem naposledy stříhala clematis, plně jsem pochopila podstatu českého názvu plamének, jenž se u nás používá již od 16. století.
Na rukou se mi objevily červené skvrny, jakoby popálené. Český botanik Presl vysvětluje, že listy rostliny obsahují štiplavou látku, která může způsobovat záněty kůže. Takže citliví jedinci by k plaménku měli přistupovat jedině v rukavicích. Ale krása květů i jejich bujný růst tuto nepříjemnou vlastnost přebije.
U nás volně roste a zplaňuje plamének plotní, na jeho odolné dřevnaté podnože se roubují ušlechtilé druhy. Více než květem upoutá svými plody, které jsou obaleny rozčepýřenými osinami, připomíná tak šedivý bavlněný chuchvalec.
Květinová výzdoba: inspirativní fotogalerie
Plaménky rozdělujeme do dvou základních skupin, drobnokvětých s průměrnou velikostí květu 1 – 8 cm, a skupiny velkokvětých kultivarů s květy o průměru až 20 cm. Mohou být plnokvété i jednoduché od růžových, modrých po modrofialové varianty. Boom ve šlechtění přinesla padesátá léta 19. století. George Jackman, anglický zahradník z hrabství Surrey zkřížil dva tehdejší druhy a vytvořil i dnes uznávanou a ceněnou Clematis Jackmanii, kvetoucí nádhernými nachově fialovými květy. Veřejnosti ji poprvé představil na výstavě v Kensingtonu v roce 1863.
Plaménky, zvláště pak velkokvěté kultivary, dobře rostou v hlinité a výživné půdě s obsahem vápna. Vyhovují mu slunné polohy, ale jejich kořenový systém nesnáší prudký sluneční úpal. Proto nad kořeny vysazujeme jiné trvalky, které ho zastíní. Půdu udržujeme přiměřeně vlhkou. Rostliny vyvazujeme k opoře, později zdřevnatí a lámaly by se. Přihnojujeme dobře uleželým kompostem a pravidelně odstraňujeme suché a zahušťující výhony. Před zimou zakryjeme kořeny chvojím..
Foto autor
Publikováno: 8. 8. 2006, Autor: