Dnes už je zkušenostmi pěstitelů prokázáno, že vhodně umístěné popínavé rostliny fasádě skutečně neublíží, omítka pod nimi nevlhne, naopak je chráněna před deštěm i silnými slunečními paprsky. Popínavé rostliny hrají významnou roli v regulaci teploty, ale i prachu a spadu, nestávají se žebříkem ani útočištěm pro nepříjemný hmyz. Naopak hlavně na podzim se vlivem chladných nocí a slunečných dnů probarvují nevídanými barvami od žlutozlaté po ohnivě červenou a když zasvítí pozdní sluníčko, pohled na originální spektrum barev je k nezaplacení.
Na větší plochy se vyplatí vybrat především ty, co se samy pnou a nepotřebují žádnou opěrnou konstrukci, např. přísavníky a břečťany. Na menší plochy využijeme i takové liánovité rostliny, jež oporu vyžadují, třeba podražec či vistárii. Konstrukci potřebuje i vinná réva, plamének, pnoucí růže, zimolez – buď se přichytnou úponky a ovíjí se, nebo je vyvazujeme. Některé rostou tak bujně, že mohou došplhat třeba k okapu a svoji vahou ho zcela zničit. Proto je včas zastavíme radikálním řezem.
Jaké konstrukce použijeme?
Dřevěná opora z latí přišroubovaná ke stěně odolá i velké hmotnosti rozrůstajících se rostlin. Dbáme na to, aby konstrukce nestála přímo na zemi, nehnila a nedotýkala se zdi. Od té musí mít alespoň pěticentimetrovou vzdálenost, jinak by omítka trpěla vlhkem.
S výhodou využijeme i pevně ukotvené a napnuté dráty.
Jsou popínavky náročné?
V zásadě lze říci, že nikoli. Vysazujeme dobře zakořeněné rostliny na podzim, ve vyšších oblastech na jaře do připravené, živinami dobře zásobené půdy. Rostliny zalijeme a opatříme mulčem, jenž omezí ztrátu vody a ochrání před mrazem. Břečťan se spokojí se stínem, sušší půdou, ostatní popínavky tu také porostou, ale u přísavníků se ve stínu zbavíme krásného podzimního vybarvení. Naopak sluneční- jižní stranu preferují vistárie, réva a některé plaménky.
