Zrovna nyní na podzim je nejvhodnější doba k vysazování zdravých cibulek tulipánů. Za jejich vlast běžně považujeme Holandsko, ale bylo to trošku jinak.
Pražský hrad se za vlády Jagellonců začal přeměňovat v nákladné a důstojné sídlo českých panovníků. V této linii pokračoval i mladý Habsburk Ferdinand I. Okázalost renesančního sídla se přenášela i do venkovních prostor, kdy v roce 1534 začíná podél severního svahu Jeleního příkopu na místě svatojiřských vinic vznikat zahrada, tzv. libosad. Zahradní architekt Giovanni Spatio tu se svými zahradníky vysázel spoustu cizokrajných stromů a květin – kdoule, meruňky, broskve, mandlovníky, fíkovníky nebo citrusy.
Po zvolení Ferdinanda římským císařem se věhlas zahrady šířil po celé obrovské říši. Jako pozornost přinášeli významní diplomaté semínka a sazenice neznámých rostlin. Oteplení vztahů s osmanským Solimanem II. přineslo nejen ukončení válek, ale i stálé zastoupení. Císařský vyslanec Ogier Busbecq poslal svému císaři několik cibulek liliovité rostliny z Malé Asie (původní domovina divokých tulipánů je ještě hlouběji ve střední Asii). Díky pečlivosti botanika a lékaře Mattioliho z nich v roce 1563 vykvetly první tulipány v celé Evropě. Okamžitě je začali šlechtit a již za Rudolfa II. se šířily v různých barevných variantách do královských a šlechtických zahrad. Teprve během 17. století se tulipán dostal do Nizozemí, země, která se poté navždy stala tulipánovým synonymem.
Pěstitelská a šlechtitelská horečka přinesla mnoho úspěšných kříženců, ale i existenčních pádů, jako každé podnikání. Touha vyšlechtit něco exkluzivního se promítla i do snahy získat černou barvu tulipánů. I to se podařilo. Každé jaro vykvétá i v průhonickém parku záhon černých hlaviček, jež se z botanického hlediska již nepovažují za žádnou zvláštnost.
