Sněhová pokrývka zahrady je v současné době blahodárná. Chrání přezimující rostliny před škodlivým mrazem jako teplá peřina, ale i před sluncem (nebezpečné výkyvy teplot) a stává se rezervoárem vláhy. Semena některých trvalek (oměj, floxy, mák, třapatka, skalničky, srdcovky) potřebují projít lehkou „mrazovou terapií“, aby vyklíčila. Ke keřům a stromům můžeme přihrnout sníh odstraněný z cestiček. Silné mrazy mohou zahubit část přezimujících škůdců, např. plže. Zimní období využijeme i k pozorování zajímavé a efektní struktury dřevin, keřů i trav, která vynikne zejména pod příkrovem sněhu či ojíněná.
Jehličnaté stromy, jež svou zelení zdobí bílé zahrady, se mohou lámat pod tíhou mokrého sněhu. Pokud jsme koruny předem nesvázaly, sníh pravidelně setřásáme. Podobně ošetřujeme i rostliny v nádobách, které snesou venkovní zimování. Před holomrazy je však raději chráníme jutou nebo bílou netkanou textilií. Na zmrzlý trávník zbytečně nevstupujeme, abychom ho nepoškodili. Drobné ptactvo, které během roku působí v naší zahradě jako bezpečnostní policie, během zimy přikrmujeme. V zahradě by mělo být alespoň jedno krmítko.
Za bezmrazých dnů začínáme s prosvětlovacím průklestem okrasných dřevin. Ty, které kvetou brzy z jara (magnólie, dřín, zlatice, pustoryl, šeřík, kalina) zbavíme pouze suchých nebo planých výhonů. Tím zachováme bohatou násadu květů.
Zajímavým experimentem se může stát množení keřů zimními řízky. Zkusíme ty běžné, svída, vrba, přísavník, pustoryl, ptačí zob. V tomto čase si vyhlédneme zdravé, silné jednoleté výhony, nařežeme z nich řízky o délce asi 20 cm. Svážeme je dohromady a založíme na chráněném stanovišti. V březnu zasadíme.
