Droboučké, celkem nenápadné květy se teprve ve velkém množství stanou impozantní ozdobou každé zahrady. V této době rozkvétají především modré, ale i růžové nebo bílé kvítky pomněnek.
Rod pomněnka (Myosotis) obsahuje mnoho druhů, které jsou si velice podobné. U nás se nejčastěji setkáváme s pomněnkou lesní (Myosotis sylvatica) a z ní vyšlechtěnými kultivary, vhodnými do zahrádek. Nejlépe se uplatní v nádobách a krásně lemuje záhony, pokud ji vysazujeme v hustších trsech. Slušet ji to bude i volně v přírodních nebo lesních zahrádkách. Pokud zvolíme částečné přistíněné a vlhké stanoviště, prodloužíme dobu jejího kvetení.
Mrazuvzdorné pomněnky patří do velké rodiny brutnákovitých – drsnolistých. Běžně rostou v Evropě i Asii. Vyhledávají světlá a teplá stanoviště v lesích nebo na pasekách, chráněná před přímými slunečními paprsky. Daří se jim ve vlhčích půdách. Stejné podmínky jim svědčí i při pěstování v zahradách, kde se pěstují jako dvouletky. Semena vyséváme v květnu a červnu na volný záhon a na podzim sazeničky přesadíme tam, kde se jimi budeme chtít kochat. Abychom získali husté a kompaktní trsy, sázíme je po několika kusech. Velice ochotně vzchází, dobře se množí i samovýsevem a často prorůstá i tam, kde ji mít už nechceme.
Pomněnky dorůstají do výšky až 50 centimetrů. Rozvětvená a hustě chlupatá lodyha je porostlá přisedlými podlouhlými lístky. V květnu až červnu rozkvétají mnohočetné vijany bez listenů se zvonkovitými kalichy, zpravidla modré barvy. Teprve po odkvětu se vyvíjí přízemní listová růžice.
Rozkvetlé pomněnky můžeme použít i do vázy. Často měníme vodu, protože stonky jsou náchylné k hnilobě. Osvědčuje se ponechat ve vodě jen malou spodní část a častěji ji dolévat. Sluší ji to v nenucené společnosti prostých lučních květin, např. bílých kopretin a žlutých pryskyřníků, dokonce se snese i s jedovatou konvalinkou.
