Při studiu na VŠTE rozjíždí vlastní firmu, ve které dává práci spolužákům. Pětadvacetiletý Tomáš Daněk si plní sny
Má jasnou vizi, za kterou si jde pevným krokem. Pětadvacetiletý Tomáš Daněk nastoupil na Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích s cílem, že se chce dát na podnikání. Někdo by počkal s rozjezdem vlastního byznysu až na ukončení studií, on však nikoliv. Živnost odstartoval již před dvěma lety a postupně začal zaměstnávat i své spolužáky. „O budoucnost se nebojím,“ říká student oboru konstrukce staveb.
Při studiu na VŠTE rozjíždí vlastní firmu, ve které dává práci spolužákům. Pětadvacetiletý Tomáš Daněk si plní sny
Na začátek nemůže být jiná otázka… Vysoká škola a podnikání, to lze skloubit? Někdy je to těžké, ale u mě je výhodou, že podnikám v tom, co zároveň studuji. To mi ulehčuje mnoho práce, a to jak při studiu, tak i v podnikání. Vlastně jediným problémem může být čas, ale ten si dokážu uspořádat. Když něco dělám, tak u toho přemýšlím…
Kdy uzrála myšlenka, že je správný čas na podnikání? Jsem jediný z rodiny, kdo chodí na vysokou školu, jediný s bráchou, kdo má střední, jediný, kdo podniká… Už na střední jsem chtěl dělat něco pro sebe, co mě bude motivovat, zdokonalovat. Živnost mám dva roky, během kterých jsem samozřejmě chodil do školy i na školní praxi. Postupně jsem začal zaměstnávat lidi, mé spolužáky, a už to jelo. Nyní rozjíždíme s. r. o., připravujeme webové stránky, chystám se koupit kancelář, software pro zaměstnance… Stojím na začátku, ale myslím si, že už jsem si stihl vybudovat jméno, takže věřím, že se nám bude dařit.
Zaměstnávat vlastní spolužáky… Jeví se to lehce, ale úplně snadné to jistě nebude… Musel jsem si je proklepnout. (úsměv) Neberu každého. Nastoupil jsem na vysokou školu a viděl masu lidí, kteří chtějí dělat a kteří nechtějí. Osobně jsem nastoupil na školu s tím, že chci. Věděl jsem, že určitě budu podnikat, ale ještě jsem neměl jasno kdy a v čem. Od předchozích spolužáků ze střední školy jsem dostal tip na VŠTE. Škola měla dobré reference a přišla mi sympatická. Zároveň pro mě bylo důležité, že se nachází v mém rodném kraji – pocházím z Košic u Soběslavi. Hned po nástupu jsem si ujasnil, co je mým cílem, že skutečně chci podnikat. Začal jsem se stýkat s lidmi a našel ty, kteří opravdu pracovat chtějí.
A měl jste šťastnou ruku při výběru kolegů? Měl. A několikrát. Po pár týdnech studia jsem pochopil princip školy, poznal jsem praxi, způsob vyučování a začal si všímat předností studentů. Chodil jsem mezi spolužáky a vyptával se jich na různé otázky, nikdo nemohl vědět, co tím sleduji… Mělo to svůj smysl. Nejvíce na mě zapůsobili lidé, kteří se sami rozpovídali. Toho si cením a byl to pro mě jasný impulz, že mají stavebnictví a konkrétně projekci rádi stejně jako já. Nejvíce mě zaujal z VŠTE Radek Bláha, který pro mě pracuje už nastálo. Občas mi volá i pozdě večer, když pracuje a chce se na něco zeptat. Tam je vidět že má potenciál. (úsměv)
Musel jste se ale setkat i se zamítnutím. Student, který ještě nemá dodělanou školu, stojí teprve na začátku podnikání… To pro leckoho není příliš důvěryhodné. Vesměs s tím měly problém holky. Nevím, jestli mi nevěřily, nebo za tím třeba stála závist. Říkaly mi, ať zakázky odmítám, ať to nechám jiným, když sám nestíhám stavby projektovat.
Přijde mi zajímavé, že u vás spolužáci vykonávají praxi… První student měl u mě praxi před dvěma lety. Hned na něj přijela ze školy kontrola. Kladli nám různé otázky, koumali pracovní prostředí, dělali si obrázek, zda jsem schopný dát práci i dalším studentům. Poznali, že se jim opravdu chci věnovat, že to myslím vážně.
Je těžké mít respekt, když se jedná o vaše spolužáky? Respekt mám. Jak řeknu, tak to prostě bude. Je to můj projekt, má firma, mé zakázky. Je jednoduché firmu založit, ale těžké ji udržet. A to i po psychické stránce, hlavně když někteří nejsou v souladu ani sami se sebou. Samozřejmě kolikrát vznikají nepříjemné situace, ale je mým úkolem je vyřešit.
Jaký je ve vašem oboru výhled do budoucna? Poptávka na trhu je velká, takže nemám pocit, že přijde krize, že bychom neměli zakázky. Nebojím se jít do výběrového řízení třeba většího města. Není to úplně legrace, je třeba studovat rozsáhle smlouvy, srovnat si myšlení, zda zakázku vůbec dokážeme zvládnout, zda je pro nás termín schůdný. Je to o nastavení.
Ale dá se během toho všeho vůbec škola zvládat? Jsem už v pátém ročníku, chybí mi třináct předmětů do konce. Není to tak, že mám hodně času. Kdybych měl, tak tu školu dodělám rychleji. Hodně energie věnuji podnikání, ujasňuji si priority, mimochodem denně se učím šest hodin, a to jak do školy, tak i do firmy. Já se v tom vidím. Chci to dělat, takže škole i podnikání věnuji maximální energii.
Pro někoho je vysoká škola jen honbou za titulem. Pro vás evidentně znamená něco víc… Není to o titulu. Škola má studenta naučit k tomu, aby ve svém oboru vytrval. Je důležité si hned na začátku vyjasnit, co člověk chce. Zda opravdu ten obor, na který se hlásí, je pro něj ten pravý. V případě VŠTE je pro mě velkým plusem praxe, na kterou se tady opravdu klade důraz. Ta studenty hodně naučí, připraví na budoucí zaměstnání.
Čemu se chcete v podnikání především věnovat? Bytům. Tvořím si tým, abychom znali všechny normy, zákony… V bytech vidím budoucnost. Začínáme od nuly, ale tak to bylo i u našich předchozích zakázek. A ty nebyly úplně malé. Dělali jsme třeba i pro ČEZ do Temelína.
Bavíme se o firmě, ale ještě nezazněl její název… Název je DASPRO s. r. o. Sídlo je prozatím u mě doma, ale plánuji nás přestěhovat do Tábora.
Bakalářským titulem pro vás škola skončí? Ještě bych si chtěl udělat magisterský obor, určitě bych chtěl být inženýr. Ale tady nejsem pevně rozhodnutý, co bude dál…
Jsou vaši spolužáci podobně zapálení pro podnikání? Podnikání jsou určitě otevření, ale školu dávají na první místo. Preferují ji před vlastním rozvojem. Podle mě to tak být nemusí. Dnes je doba taková, že vysokou školu lidé dodělávají třeba i v padesáti letech. Nikde není psáno, že musí být hotová do šestadvaceti let. V tomto věku má člověk nejvíce energie, dokáže jít s dobou, učit se novinky… Na to se zapomíná.
Podporují vás učitelé? Pro mě bylo důležité, když přišla jedna paní učitelka, která mi řekla, že ve mně vidí velký potenciál… že se své vizi mám věnovat. Celkově učitelé chápou, že mě to, co dělám, nesmírně baví. Podporují mě. Všem učitelům VŠTE děkuji, protože mě skvěle namotivovali!
13. díl, série 3 - Filip Štěpnička a Jakub Hrubý - Výrobci dřevěných per
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Filip a Jakub jsou dvojice kamarádů, kteří si díky své lásce k práci se dřevem založili vlastní firmu Wood Factory, kde ručně vyrábějí jedinečná dřevěná pera. V budoucnu by pak rádi přišli s vlastní mechanikou a ještě více rozšířili svoje podnikání.
