Chatová kultura není jen fenoménem České a Slovenské republiky. Je však pravdou, že za dob Československa měla až explozivní rozmach. Vždyť trampské osady dnes obývá pátá generace! Nejeden cizinec obdivuje naše romantická chatařská zákoutí.
Mít chatu je hlavně únikové řešení pro stálé obyvatele měst. Všichni přeci potřebují relax a příroda ho nabízí dosyta. Co se mi na této kultuře líbí, je fakt, že na chatách dokážeme být daleko ekologičtější než v běžném životě. Samozřejmě, chaty nemáme pouze trampského typu, liší se kromě životního stylu majitelů také místem výskytu a podobně.
Pokud se chcete inspirovat chatovou kulturou a zařídit si i svou oázu klidu, rozdílná víkendová obydlí naleznete po celé republice. Můžete je obdivovat například na Sázavsku, Slapsku, v Jižních Čechách, horských a podhorských oblastech. Všude naleznete chatičky různých velikostí a tvarů, takže se snadněji rozhodnete, zda se vám více líbí horská roubenka, sázavský srub, jihočeská stodola či třeba modernější stavby na Slapech.
Pojďme si více přiblížit klasickou a zároveň velice ekologickou trampskou romantiku. Slovo tramp bylo zřejmě převzato z románů Jacka Londona (hlavně autorova díla „The Road“). Ale tato kultura se objevuje i v knihách od Karla Maye a dalších. Do Čech se pak rychle rozšířila móda osídlování po vzoru amerického Divokého západu. Nejstarší známá česká osada byla založena kolem roku 1918 v místě Svatojánských proudů. Dnes je bohužel zatopená jednou z přehrad Vltavské kaskády.
Není to tak, že jen to nové je postavené šetrně… Naopak! Chaty vybudované za dob trampů bývají převážně z přírodních materiálů. Stavělo se z toho, co bylo okolo, což bylo nejčastěji dřevo. Jedním z typických rysů je menší vnitřní prostor, a proč ne, když okolní příroda nabízí tolik možností vyžití.
Horší to občas bývalo z pohledu ekologa s venkovními nátěry srubů, ale zas ne všude se natíralo pro přírodu nepřátelsky. Dále je nutno podotknout, že životnost trampských dřevěných staveb zdá se být dlouhodobá. Sruby stojí často v místech, kam se člověk sotva vydrápe, tak není divu, že se majitel musí obejít bez elektřiny. Co elektřiny, leckdy i bez vody! Přijde vám to dnes nemožné? Možná by si každý mohl vyzkoušet, jak začne s vodou šetřit, když si ji musí donést na zádech. I dešťová voda má své využití…
Chatová kultura v Čechách (Zdroj: Profimedia) Chatová kultura v Čechách (Zdroj: Profimedia) Chatová kultura v Čechách (Zdroj: Profimedia) Chatová kultura v Čechách (Zdroj: Profimedia) Chatová kultura v Čechách (Zdroj: Profimedia)
Co nás spojuje
Ze společenského hlediska jsou osady výborným místem k utužování přátelství. Kromě toho procvičují dnes často opomíjená „nepsaná“ pravidla chování a podporují mezigenerační kontakt.
Každá osada má svůj originální název, šerifa i vlajku. Po večerech se u plápolajícího ohně zpívají osadní písně a nejedna se dostala i do povědomí široké veřejnosti. Jen řekněte, kdo by si aspoň párkrát u táboráku nezabroukal „Niagáru“?
Osadníky spojuje také zájem o venkovní aktivity – rybolov, pěší, cykloturistiku, míčové hry na hřištích pod širým nebem, zahradničení a další. Jednou z hlavních hodnot vždy byla a snad i stále ještě je láska a úcta k přírodě.
Kam vyrazit za inspirací? Jak jsem zmínila, první osady vznikly kolem řek Sázavy, Vltavy, později Berounky a naleznete je i v Brdech, Českém krasu. Dalším oblíbeným místem byl a dodnes je Český ráj. Takové El Toro v Údolí hnusu u Žehrovského potoka existuje stále. Nebo blízko Prahy doporučuji navštívit známé Colorado u Kozojed, které si můžete spojit s krásnou procházkou podél Šembery.
A jak to bude dál? Dočkáme se úpadku či renesance? Spokojíme se s menším komfortem? Zbude ještě dost trampů? Bude se trampská architektura dále rozvíjet? To záleží jen na nás!
