K permakultuře se hodí výrazy typu trvalá udržitelnost, regenerace přírodních zdrojů, zemědělství respektující přírodní zdroje, uvědomělý design a podobně. Nejedná se pouze o styl vytváření zahrad, permakultura má hlubší smysl. Je to způsob myšlení, jak ovlivňovat prostředí, ve kterém žijeme v duchu stálé obnovitelnosti. Do povědomí vstoupila především díky knize „Permaculture I“ australských spisovatelů Billa Mollisona a Davida Holmgrena na konci 70. let minulého století.
Čím nám může být permakultura přínosná?
Ano, permakulturní zahrada či přímo domácnost respektuje zákonitosti přírody, ale jejím hlavním posláním je produkce potravin. A kdo by nechtěl dosyta sklízet z důmyslně vymyšleného etického systému?
Již zmíněné přírodní zákony a zdroje (ideálně místně dostupné), dále péči o planetu včetně lidí, fungující celek, minimální vloženou energii při maximální efektivitě, pozitivní přístup, nevznikající odpad, reflektování zpětné vazby, rozmanitost a tvořivost.
Následující klíč nám pomůže při efektivním rozdělení prostoru. Nejedná se o přesné geometrické obrazce, ale spíše o shluky podobných kultur.
Zónou nula je dům. Součástí domu může být zimní zahrada, popínavé rostliny, bylinkové květináče na terase, čtvercová zahrádka.
V zóně jedna by se mělo nacházet to, co používáme nejčastěji a co vyžaduje nejvíce péče. Bývá to nejbližší okolí domu a můžeme tam umístit například koření, sezonní zeleninu či již zmiňované bylinky.
Dvojce se nemusíme věnovat tolik, hodí se sem keře, menší až střední ovocné stromy, méně náročná a méně často sklízená zelenina (dýně, cukety, brambory, fazole…), květiny a trvalky. Případně zde najde své využití i skleník, pokud již není v bližší zóně, či třeba jezírko. Menší zahrady zónou dva zpravidla končí (až na ostrůvky zóny pět – viz dále).
Zóna tři se v permakulturní zahradě bude pyšnit velkými ovocnými stromy, které nevyžadují pravidelnou údržbu, vysokými keři se sklizní jednou až dvakrát za rok, ořechy, palivovým dřevem. Ale není to jen o rostlinách, v této či bližší zóně najdou své místo i větší zvířata.
Čtvrtá zóna se týká jen velkých pozemků. Jsou to polodivoké a málo udržované prostory – pastviny, les.
Konečně pětku bychom měli zařadit vždy. Jedná se o „divočinu“ bez lidského přičinění. Představte si roh pozemku s houštinou nebo na straně druhé rozlehlou volnou přírodou. V této části buďme jen návštěvníky. A proč? Odpověď je jednoduchá: Potřebujeme udržet biologickou rovnováhu a hromada větví s hustým keřem / menším stromem, pařezem, starou kládou a podobně nám v tom ochotně pomůže.
Nesmí chybět! Vodu sbíráme na střechách i v jezírkách. Pojem je však vhodné ještě rozšířit, a to o využívání „šedé“ vody. Šedá voda vzniká při domácích činnostech jako voda odpadní avšak neobsahující fekálie. Můžeme ji recyklovat pro další využití – například zavlažování.
Záhony je vhodné vyvýšit z důvodu lepší schopnosti zadržování vody. Jako materiál pro vyvýšení dobře poslouží dřevo. Dřevo se totiž díky své porézní struktuře dokáže chovat jako houba.
Do permakulturního přístupu lze vtěsnat samozřejmě mnohem více, avšak neměl by se brát jako dogma. Naopak by měl být vytvořen vždy na míru každému místu. Aby fungoval, musí zahrnovat všechny specifické požadavky dané lokality.
