Ať chcete, nebo ne, podlaha je prostě nejvíce zatěžovaná část vašeho bytu, a proto časem ztrácí nejen na kráse, ale především přestává být dostatečně funkční. Mezi nejpopulárnější podlahové krytiny patří už spoustu let plovoucí podlahy. To je však široký pojem. I tady záleží na tom, z jakého materiálu jsou vyrobeny i na způsobu pokládky. Poradíme vám, co byste si před koupí určitého typu plovoucí podlahy měli zjistit a jaká kritéria by měla plovoucí podlaha ve vašem konkrétním případě splňovat.
O co se vlastně jedná?
Rychlá a nenáročná pokládka, snadná údržba, atraktivní vzhled a nízké pořizovací náklady – takovými slovy by se daly charakterizovat plovoucí podlahy. Jejich název se odvozuje od způsobu pokládky – podlahová krytina v podobě lamel se k podkladovému povrchu nijak nepřipevňuje (nelepí, nešroubuje, nepřibíjí atp.), podlaha na svém místě drží pouze svou vlastní vahou – obrazně řečeno „plave“.
Při montáži se obejdete bez speciálního nářadí, v případě lamel s mechanickým zámkem se vyvarujete nepříjemné manipulaci s lepidlem a případnou výměnu poškozené lamely rovněž zvládnete svépomocí. Navíc je podlaha ihned po položení připravena k použití. Plovoucí podlahy se rozdělují na tři základní typy – dřevěné, laminátové a vinylové.
Jak jsou jednotlivé lamely spojeny?
Ať už se pokládku rozhodnete svěřit odborníkovi, nebo se do ní pustíte sami, je založená zhruba na jednom z následujících principů.
Podlahové desky se systémem pero/drážka je nutné k sobě přilepit. Vždy si nejprve ověřte, zda vše správně sedí (položte nasucho tři řady) a až následně přejděte k lepení. Lepidlo naneste na pero a zasuňte do protilehlé drážky. Lepidlo by mělo ze spáry trochu vystupovat, čímž se zamezí v prostupu případné vlhkosti. Následně lepidlo okamžitě setřete vlhkým hadrem.
U desek se suchým zámkem, někdy nazývaným „click-clack“, do sebe desky zapadnou díky speciálnímu zámku. Při jejich pokládce se řiďte výhradně pokyny výrobce.
Plusy a minusy laminátových podlah
U těchto podlah je kromě rychlé a snadné pokládky pozitivní fakt, že je si můžete vybírat z pestré nabídky dekorů v příznivých cenových relacích. Zvláště ty kvalitnější, tvrdší druhy jsou poměrně odolné proti poškrábání, během používání nemění vzhled a jsou vhodné i pro podlahové vytápění.
Někomu však může vadit, že působí relativně chladným dojmem a špatně izolují zvuky (například kroky). Není možná renovace jednotlivých lamel – pouze jejich výměna, a to ne u všech typů, ale pouze u systémů „click-clack“.
Plusy a minusy vinylových podlah
Vinylové podlahy jsou už několik let velkým hitem zvláště v panelákových bytech. Vyznačují se totiž tichým a pružným došlapem, hygienickým povrchem, který je odolný proti poškrábání, a nevadí jim ani vlhkost a voda. Výběr dekorů je poměrně bohatý a podobně jako laminátové podlahy se dají použít i do místností s podlahovým vytápěním.
Bohužel i u těchto podlah se dají najít negativa. Zaryté příznivce ekologie by mohlo rušit, že se až ojedinělé výjimky nejedná o přírodní materiál. Domácí kutily zas znejistí skutečnost, že některé typy vinylových podlah se celoplošně lepí, a proto je lepší touto činností pověřit odborníka, ale v tom případě se nejedná o plovoucí podlahu. Při poškození se bohužel musí vyměnit celá lamela, což zvláště u těch lepených je poměrně nereálné.
Plusy a minusy dřevěných podlah
Jak už název naznačuje, jedná se o přírodní materiál, který je krásný na pohled a příjemný na dotyk. Zútulní každou místnost a mají velmi dobré izolační vlastnosti. Dřevěné podlahy se na rozdíl od předchozích typů dají renovovat přebroušením a lakováním.
I tady však platí, že krása něco stojí. Mezi jejich nevýhody tedy patří vyšší cena, menší odolnost, a pokud nemají speciální povrchovou úpravu, tak jim vadí jim styk s vodou.
Kterou dát do obýváku a kterou do koupelny?
Při výběru vhodné plovoucí podlahy je nutné zvážit světelné podmínky prostoru, rozlohu, zatížení z hlediska frekvence pohybu osob a také využití místnosti. Většina dřevěných plovoucích podlah není vhodná do místností, ve kterých mohou přijít do styku s vodou, jako jsou kuchyně a koupelny – dřevěná nášlapná vrstva by se mohla vlivem vody kroutit, bobtnat a rovněž plesnivět. Mohou se stát však doslova ozdobou například obýváku nebo dětského pokoje. Když zde časem dojde k jejich opotřebení (prošlapání některých míst), dá se vybrousit do původní podoby. U dřevěných lamel totiž bývá nášlapná dřevěná vrstva silná 2 až 6 mm, přičemž při jednom broušení se odstraní kolem 0,3 mm dřeva. Podlaha tím pádem vydrží několik renovací.
Laminátové podlahy jsou vhodnější do prostor se zvýšenou vlhkostí, ale přímý a dlouhodobější kontakt s vodou jim rovněž neprospívá až na některé nové dražší typy, které jsou voděodolné. Při jejich použití v kuchyni byste proto měli ihned setřít rozlitou vodu a častěji větrat. Pokud tedy toužíte mít v kuchyni nebo v koupelně plovoucí podlahu a nechcete připlácet za speciální povrchovou úpravu, je nejjistější zvolit vinyl.
Zdroj informací: Ivana Kukalová
Publikováno: 11. 10. 2018, Autor: