Kdo přijde na chuť trvale udržitelnému stylu žití, určitě mu propadne. Je to nakažlivé a celoživotní. Pojďme si přiblížit hlavní zásady, ale varuji: Bez učení, zkoumání a experimentování ho jen tak nedosáhnete. A pak? Pak ho budete milovat!
Udržujte ve svém životě věci a činnosti, které jsou užitečné nebo které milujete. Nepotřebnými věcmi můžete udělat radost někomu jinému. A o tom to také je, nemusíte všechno hned vyhazovat, stačí najít vhodného majitele. Pomáhá to i v případě, že hodláte vstoupit do nové životní etapy nezatížené minulostí.
Tři místa podle Francine Jay
Rozlišujte, jak často které věci používáte, a podle toho jim najděte místo. Můžete si je rozdělit do kategorií: Používám denně až jednou za týden, nejméně jednou za rok, méně než jednou za rok.
Věci z první skupiny mějte na určitém místě v domě – ideálně při ruce, z druhé skupiny uchovávejte v označených krabicích ve skříních v domě a ze třetí mimo dům – v garáži a podobně.
Pokaždé, když věci z posledních dvou skupin použijete, napište na obal datum a časem se přesvědčte, jak často je opravdu využíváte…
Máte-li pocit, že nakupujete moc, i pro vás mám šikovnou radu. Vždy, když myslíte, že něco nutně potřebujete, vyčkejte třicet dní, jestli si neporadíte jinak.
Rada zní možná až moc jednoduše, ale vyzkoušela jsem na vlastní kůži a musím dát za pravdu, že mi ušetřila peníze i prostor v domácnosti.
Komplexní pohled
Abychom mohli začít žít udržitelně, musíme si zmapovat naši aktuální situaci. Měli bychom se skamarádit s pojmy, jako je ekologická stopa, vodní stopa, společenská odpovědnost dodavatelů, uhlíková stopa, odpady a jejich recyklace, emise z přepravy a podobně.
Lídrem v oblasti ochrany životního prostřední jsou skandinávské země. Není to však jen tím, že hojně využívají alternativní zdroje energie. Průměrný Nor má dnes o dvacet procent menší spotřebu než před padesáti lety (uvádí Juliet Schor, spoluzakladatelka centra pro Nový americký sen).
A konečně asi nejdůležitější krok, kterým je odhodlání. Odhodlání zkusit a později se stát celoživotním pomocníkem naší planety. Po odhodlání se doporučuje důkladný monitoring stávajícího životního stylu, po kterém by mělo následovat stanovení toho, jak jinak chceme žít, a hlavně kroky, jak změny dosáhnout. Brzy zjistíte, že v tom nejste sami!
Příklad na závěr – hliníková plechovka
Primární surovinou pro výrobu hliníku je bauxit. Těží se v otevřených dolech například v Brazílii, Guineji a Jamajce. Dále je surovina transportována do zpracovatelských zemí. Zpracování vyžaduje několik energeticky náročných kroků: rafinace, tavení, lití, tvarování… V konečném produktu by měl být obsažen alespoň podíl recyklovaného hliníku.
Když je plechovka konečně vyrobena, putuje do míst odběru. Hliníkové plechovky by se měly třídit a recyklovat, ale bohužel spíše končí na skládkách. Každá plechovka navíc obsahuje ještě dalších 60 materiálů. Za jejím vznikem stojí přes 75 druhů znečišťujících látek. Přispívá ke globálnímu oteplení, acidifikaci, eutrofizaci, smogu i redukci ozonové vrstvy.
Jednorázová plechovka je tedy jedním z nejvíce energeticky náročných produktů a zároveň přispívá významným množstvím odpadu. Dále hliníkové tavení produkuje perfluorované uhlovodíky, což jsou škodlivé skleníkové plyny zachycující tisíckrát více tepla než oxid uhličitý.
A teď, koupíte si i nyní svou oblíbenou plechovku?
