Kalendář, letos i počasí, nesmlouvavě naznačuje příchod jara. Ten je od nepaměti spjat s různými pohanskými zvyky, jež směřovaly k úspěšnému zahájení jarních prací na poli, k posílení zvířat i lidí, k novému životu, symbolizovanému jarem a mláďaty.
Velikonoce ale patří i k nejdůležitějším křesťanským svátkům. Jsou oslavovány jako památka umučení a vzkříšení Krista, kde smrt není konec, ale začátek nového života. I název vznikl ze zázraku, který se odehrál ze soboty na neděli, zázraku zmrtvýchvstání, čili o Velké noci. Přibližně od 6. století se ustálil termín Velikonoc na první neděli po jarním úplňku. Tím se stalo, že jsou svátkem pohyblivým a v různých letech je můžeme slavit v termínu od 22.3. – 25.4.
Svatý týden
Nejdůležitějším velikonočním obdobím je Svatý týden, který začal Květnou nedělí, letos 1. dubna. Světí se kočičky nebo jiné květiny na památku vjezdu Krista do Jeruzaléma, kde byl vítán palmovými listy. Pak následuje Modré pondělí a dnešní Žluté úterý – v těchto dnech už lidé nic nespatřují. I další dny jsou pro většinu lidí spojeny s romantikou lidových zvyků více než s duchovním procítěním. Následuje Škaredá středa, někde nazývaná také sazometná nebo černá, pojmenování pochází od vymetání komínů. Ve středu se nezapomněl nikdo usmívat na své bližní, protože kdo se mračil, zachmuřený zůstal po celý rok. Zelený čtvrtek se jmenuje snad podle zeleného mešního roucha.
Velká inspirativní fotogalerie velikonočních dekorací
Velikonoční inspirace v přírodě (Zdroj: ) Velikonoční inspirace v přírodě (Zdroj: ) Velikonoční inspirace v přírodě (Zdroj: )
Doporučovala se zelená strava, špenát, zelí, bylinky, kopřivy, za účelem získání pevného zdraví po celý rok. Další událostí dne se stal odlet zvonů do Říma, kde zůstaly až do Bílé soboty. Protože zvony ohlašovaly např. poledne, museli se tohoto úkolu ujmout kluci a s řehtačkami zvony pilně nahradit. Za to pak dostali malou koledu. Do východu slunce hospodyně stihla vymést světnici a smetí odnést na křižovatku, aby se v domě nedržely štěnice a myši. Jedlo se pečivo namazané medem proti hadímu uštknutí. V průběhu dne se doporučovalo s nikým se nehádat, aby se zlá vůle nevracela a nic nepůjčovat, aby neutekly peníze. Ve čtvrtek se jedli jidáše, obřadní pečivo z kynutého těsta. O nejsmutnějším dnu, Velkém pátku, se nekonaly bohoslužby, jen se zpívalo bez varhan a četly liturgické texty. Před východem slunce se lidé koupali v potoce, zaručilo jim to zdraví po celý rok. Celý den probíhal ve znamení různých opatření proti čarodějnicím. Nesmělo se hýbat se zemí, nepracovalo se na polích. Hospodyňky také nepraly, protože se věřilo, že voda se v ten den mění v Kristovu krev.
Den to byl i velmi tajemný a plný zázraků. Věřilo se, že se otvírají skály a vydávají různé poklady. Místo se poznalo podle blikajícího světýlka nebo zářícího kapradí. Kdo se ovšem v zemi opozdil, musel čekat celý rok, než se země znovu otevřela. Bílá sobota má název podle bílého roucha, znaku čistoty a smytí hříchů křtem. Původně se neslavila, probíhala jen noční bohoslužba – vigilie. Před ní se zapálil a posvětil oheň, od kterého se zapálila svíčka – paškál. Hospodyně si před kostelem zapálila polínko a doma obnovila oheň v peci. Posvěcený popel se sypal na pole a zahrady, aby byly úrodnější. Někde se dávaly uhlíky za trám, aby se zamezilo požáru ve stavení. Končil čtyřicetidenní půst, vracely se zvony. Den byl ve znamení úklidu – očisty, bílily se stěny, pekly se mazance, beránci, pletly se pomlázky a barvily kraslice. Na Boží hod velikonoční se v kostele světila obřadní jídla, beránek, mazanec, vejce, chleba, víno. Každá návštěva musela dostat kousek z posvěceného jídla.
Pondělí Velikonoční už byl veselý svátek, dnes pro nás asi nejznámější díky oblíbenému zvyku – koledování. Od rána se vesnicí rozléhalo ze všech stran „ Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný…“ V různých oblastech se zvyk dodržuje různě, ale asi nejběžnější obrázek je skupina kluků s krásnými pomlázkami, kteří pořádají hon na holky. Ty sice piští a utíkají, ale dobře vědí, že švihání čerstvým proutkem je omladí. Pak nakonec za tuto kúru ještě „zaplatí“ stuhou na pomlázku a barevným vejcem.
Výzdoba bytu
Zkuste se letos při výzdobě interiéru maximálně inspirovat přírodou. Pokud jste už před deseti dny nevyseli osení, není ještě nic ztraceno. Na zahrádce vyryjte travní drn a vložte do květináče. Zalijte a ozdobte vajíčky nebo keramickými zvířátky. Po velikonocích drn vraťte na místo. Zkusit můžete i polštářky mechu. Na procházce jarními lesy, poli i loukami najdeme uschlá květenství trávy, jež se dobře hodí na krátkodobé aranžmá, třeba v kombinaci s vrbou a břečťanem, jenž dodá temnou zeleň. Kočičky jsou letos již rozčepýření kocouři, ale svojí krásy se ještě nevzdaly. Stůl lze dozdobit i květy blatouchu, jenž rozkvétá na vlhkých loukách nebo u potoků. Letošní vichřice poničila spoustu stromů, nyní leží na zemi. Můžeme si z nich nařezat větvičky, aniž bychom měli špatné svědomí z ničení přírody. Krásně vypadá rašící majestátní kaštan, ve váze se rychle mění bříza, které spolu s něžnými lístečky vyrůstají i jehnědy. Křehce působí i pučící modřín. I k Vám na zahradu může přinést zajíček spoustu vajec, děti potěší spíše ta čokoládová.
Dnešní námět by měl přispět nejen k velikonočnímu rozjímání, ale přimět vás i k procházce probouzející se přírodou. Pokud se při ní rozhodnete využít rostlinný materiál k decentní výzdobě bytu, pamatujte, že méně bává více a přírodu vždy ochraňujte.
