Zahrada je odjakživa neodmyslitelnou součástí rodinného domu. Se změnou životního stylu se mění i její funkce a účel, zatímco v minulých dobách sloužila spíše jako zdroj vitamínů a surovin pro vaření, dnes ji stále intenzivněji využíváme především k odpočinku. Zahrada se tak stává součástí našeho obytného prostoru, dokresluje ráz domu. A tak vypovídá mnohé i o svém majiteli.
Zahrada, ve které chceme žít, slouží právě nám a na nás záleží, jakému účelu bude sloužit především. Zda očekáváme od zahrady aktivní či pasivní odpočinek. Právě na to je třeba myslet již při zakládání zahrady. Obvyklé řešení je oba aspekty skloubit. Můžeme část zahrady (menší) založit jako užitkovou, to jsou např. malé záhonky někde za domem nebo u vchodu do kuchyně osázené bylinkami a drobnou zeleninou (petržel, pažitka apod.), a větší, převážnou část zahrady založit jako odpočinkovou.
Tato odpočinková část zahrady by měla být osázena nenáročnými okrasnými dřevinami a trvalkami, které jsou zajímavé svou celoroční pestrostí barev listů a květů od světle zelené přes sytě zelenou, žlutou a červenou. Ale především, které jsou nenáročné na údržbu. Hlavní část kompozice zahrady tvoří trávníková plocha. Ta by měla být vždy prostorná a umístěna uprostřed zahrady, aby navozovala dojem volnosti, velikosti prostoru a rozhledu. Po stranách trávníku osazujme záhony tak, že nejprve začneme od nízkých keřů a rostlin až po vyšší, které jsou v pozadí a tvoří jakýsi rám zahrady.
Nedílnou součástí obytné zahrady je také místo pro posezení s přáteli nebo pro odpočinek při dobré knížce. Tento prostor by měl být opticky ohraničen, aby tvořil jakési intimní zázemí a navozoval pocit klidu a pohody. Při pohledu by mělo toto místo přímo vybízet k posezení. Při výběru tohoto místa je dobré dle možností přihlížet k tomu, jaký nám poskytuje toto místo výhled (např. vzdálené lesy a kopce jsou daleko vhodnější pro relaxaci, než blízkost sousedova chlívku či kompostu). Jestliže ale máme to štěstí a můžeme zvolit místo odpočinku s výhledem do kraje, nesmíme do tohoto prostoru vysadit vysokorostoucí keře, které nám bude potom líto ořezat.
Aby byla naše zahrada opravdu součástí našeho obydlí, měli bychom na to myslet již při projektování domu. Je dobré volit obývací místnost domu tak, aby měla větší stěnu prosklenou s možností přímého vstupu do zahrady v letních měsících. Takto zvolená obytná místnost přímo vybízí k posezení venku bez toho, abychom museli překonávat nějaké podvědomé překážky např. v podobě nošení kávy pro hosty přes kuchyň, předsíň nebo po schodech, než se dostaneme na vlastní pozemek zahrady. Tyto podvědomé překážky mnohdy odradí od posezení v zahradě, byť na krátkou dobu, a tak naše zahrada zůstane vlastně nevyužitá. V zimních měsících, je příjemné zase z teplého a pohodlného posezení pozorovat krásný výhled na zasněženou přírodu.
Zahrady a terasy – insipirativní fotogalerie
Zahrada jako součást obytného prostoru (Zdroj: ) Zahrada jako součást obytného prostoru (Zdroj: ) Zahrada jako součást obytného prostoru (Zdroj: )
V neposlední řadě se také musíme zamyslet nad tím, co jsme schopni si naplánovat, sehnat a udělat sami a na co potřebujeme odborníka. Především tehdy, když chápeme zahradu jako dílo tvořící architektonickou jednotu s domem se všemi náročnými požadavky na styl, se přítomnost specialisty vyplatí. Je dobré si uvědomit, že při tvorbě zahrady jde o dílo, které bude vyžadovat naší fantazii a vnitřní cítění. V podstatě jde totiž o napodobení přírodních proporcí a linií.
Do této tvůrčí činnosti přejeme hodně odvahy a chutě, aby se vám podařilo vytvořit dílo, kam se rádi budete vracet za odpočinkem od všedních starostí.
