V České republice stojí přibližně 80 tisíc panelových domů. Panelákový stavební boom se uskutečnil zejména v letech 1971 až 1980, kdy vyrostlo zhruba 33 tisíc domů s téměř 470 tisíci bytů. V naprosté většině tehdejších novostaveb začaly jezdit také osobní a nákladní výtahy. Od té doby uplynulo více než třicet let!
V Česku je v provozu zhruba 75 až 80 tisíc výtahů. Téměř tři čtvrtiny z nich jsou starší dvaceti let. Řešením jsou buďto rekonstrukce nebo výměny za nové typy. Celkové náklady na rekonstrukci se odhadují na 60 miliard korun. Nejzávažnější nedostatky se projevují u výtahů v domech, které byly postaveny před rokem 1985. Výtahy zprovozněné před rokem 1993 nevyhovují vůbec, mladší výtahy jen částečně, do norem se vejdou pouze zdviže postavené po roce 1999. Závady jsou ze 70 % způsobeny chybami projektantů, zbytek má na svědomí neodborné zacházení, nedostatečný servis, vandalismus. Průměrné náklady na výměnu jediného výtahu s pěti stanicemi a nosností 250 kg (například typ TOV 250/0,7) činí nejméně 480 tisíc korun. S nezbytnými stavebními úpravami a nezbytným servisem se mohou vyšplhat až k 600 tisícům Kč. Kompletní rekonstrukce přitom trvá asi pět týdnů. V provozu jsou však i výtahy s dvojnásobnou nosností, větším počtem stanic a tedy i dvojnásobnými náklady na rekonstrukci. Při odhadovaném množství 1500 až 2000 výtahů ročně mají výtaháři postaráno o práci na desítky let.
Mezi majiteli, provozovateli a správci domů (tedy i výtahů) se vedou diskuse o českém „panáčkování“ pod bruselskou – EU taktovkou, o záměrně zavedených normách, o výtahářských lobby atp. Skutečnost je ale jiná. Evropa, přesněji její orgán SNEL (Seifting Norm for Existing Lift – volně přeloženo: bezpečnostní normy pro existující výtahy) vydala pouze doporučení, které není v žádném ohledu pravomocné. Nicméně, hrozící nebezpečí vyplývající z nevyhovujícího technického stavu výtahů, by si tměli uvědomit všichni odpovědní, kterým v případě neštěstí právě v „jejich“ výtahu hrozí následky za újmu na zdraví, stejně jako třeba řidiči auta, který způsobí nehodu na přechodu pro chodce. Výtahy spadají pod ustanovení Občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků. A výtah dopravním prostředkem je. Existují příslušné normy. Například ČSN EN 81-80 ( Bezpečnostní předpisy pro konstrukci a montáž výtahů, Existující výtahy, Přepisy pro zvyšování bezpečnosti existujících výtahů určených pro dopravu osob nebo osob a nákladů) stanovující řádově osmdesát nebezpečí a nebezpečných situací, rozdělených do třech úrovní – na nízkou, střední a vysokou.
Jak se staví sen, fotogalerie ze všech dílů:
Nejčastější nedostatky – práva nájemníků
K naprosto běžným nedostatkům patří dveře. Podle norem musí být dvoje, jedny od kabiny, jedny v každé stanici šachty. Dveře jsou navíc většinou z nevhodného materiálu, například z drátěného skla, které je v případě požáru velmi nebezpečné. Nehořlavé ovšem musí být i obložení a další komponenty kabiny. Často chybí komunikační zařízení, která při poruše umožňují cestujícímu domluvit se s dispečinkem servisu. Výtahy by se také neměly vůbec rozjet, dojde-li k překročení nosnosti klece. Musí mít omezovače rychlosti a obsluhu by měly bez problémů samostatně zvládnout i tělesně handicapované osoby. Do mnoha kabin se totiž invalidní vozík vůbec nevejde, sedící člověk nedosáhne na ovládací prvky. Ke zcela zásadním změnám musí dojít v úpravách výtahových šachet. Klece se pohybují v drátěném „oplocení“, předpisy přitom striktně vyžadují plnou výplň stěn. Strojovny musí mít dvojí brzdný systém a další bezpečnostní prvky.
Od roku 1996 existuje podrobný regenerační program, který mimo jiné nejenže odstraní provozní opotřebení a tím i morální stáří výtahu, ale zároveň zvýší jeho užitné vlastnosti. Programy se soustředí na eliminaci rizik a na maximální bezpečnost provozu. Jsou rozděleny do etap, týkajících se nejdůležitějších součástí a zařízení (rozvaděč, stroj, kabina, šachetní dveře a tzv. zbytkové „nebezpečné situace“).
Foto ELETEC výtahy
Pavel Hluchý
Publikováno: 28. 2. 2006, Autor: