Trh se zařizovacími předměty je z dominantní většiny tvořen vztahy nabídky a poptávky – pochopitelně. Skutečnost, že existuje rozdělaní na moderní, klasický a historický nábytek, odpovídá vkusu a potřebám těch, jež trh živí, tedy nás zákazníků. A z toho pro nás v tuto dobu vyplívá jedno jediné. Všichni ti, kteří si kupují „tradiční“ nábytek, z nějakého důvodu milují starý svět a ten nový je pro ně nehostinný a důvěry nevhodný, jako tenký led.
Moderní zařizovací předměty si stále nevysloužily důvěru potenciálních zákazníků a to i přes to, že se už o to v uvozovkách řečeno snaží takřka sto let. Mají své kupce, své nadšené obdivovatele a dnes už také sběratele, kteří vnímají např. modernizmus třicátých let a nábytek v té době vzniklý, jako starožitnost. Tuzemský běžný zákazník je ale ve své většině zcela oddán všemu, co připomíná slávu starého světa. Říkáme, že má rád „klasický styl“. A co to vlastně je, ona „klasika“? Co je na ní tak „vábivé“?
Velká fotogalerie stylového nábytku
Jeden ze základních argumentů pro nákup oné klasiky, je její prověřenost, zkrátka skutečnost, že zde byla již před námi a protože je zde i dnes, tak to jednoduše znamená, že se osvědčila a že je tzv. na svém místě. Jinými slovy: tradice. Sekundárně pak hraje také roli skutečnost, že klasika představuje určitý druh pořádku a uspořádání. Velký pevný a klasický dřevěný stůl, má v sobě pro mnohé cosi státoprávního, cítí se za ním jako ministři a vlivní lidé. Za modernistickým stolem by si naopak připadali nemístně, nevěděli by, o co se takříkajíc opřít. Moderní nábytek je tak v očích vyznavačů klasiky vhodný možná pro mladé, pro umělce anebo výstřední intelektuály. Klasika naopak poskytuje zázemí a jistotu.
Zakladatel psychoanalýzy, věhlasný Zikmund Freud tvrdil, že např. klasické kožené „ředitelské“ křeslo je na svém místě proto, neboť ve svém majiteli zcela podvědomě evokuje vítěznou jízdu na koni a tím svého jezdce uspokojuje pocitem dominance a převahy nad svým okolím.
Publikováno: 13. 9. 2006, Autor: