Wiener Werkstaette

Vystopovat zpětně vývoj moderní architektury, designu a potažmo tedy bydlení směrem ke kořenům a označit prstem okamžik, kdy se to takzvaně stalo, kdy skončil starý svět se svými návyky, tvaroslovím a způsobem života, je poměrně komplikované a stejné, jako kdyby někdo chtěl říct, že např. baroko začalo 23.4. 1590. Mnohem reálnější je seznámit se rámcově s událostmi a osobnostmi, které vývoji udávali směr a jedním z takových zásadních fenoménů signujících samotný počátek moderní architektury, designu a užitého umění byly vídeňské dílny, tedy slavné a dávno neexistující Wiener Werkstaette.

Wiener Werkstaette fungovaly poměrně krátce od svého založení v roce 1903 až do svého ekonomického krachu roku 1932. Představovaly jeden z vrcholů tehdejší tvorby zejména v rámci užitého umění a designu a s jejich činností jsou spojena taková jména jako např. Josef Hoffmann, Koloman Moser, Dagebort Peche či Michael Powolny. Vídeňské dílny byly charakteristické důrazem na geometričnost navrhovaných linií, ale také pozdějším střídavým příklonem k výraznému dekorativizmu. Byly vizionářké a předjímaly art deco a kubizmus a stejně tak exklusivní a závislé na přízni bohatých kupců, jejichž odklon od touhy plnit si interiér moderním přepychem v podstatě způsobil krach a následné ukončení činnosti jedné z nejpůvabnějších kapitol užitého umění jménem Wiener Werkstaette.

Velká fotogalerie stylového nábytku

Geometrie, erotika a ornament

Svět užitého umění, architektury a designu se od poloviny 19. století neustále točil ve spirále historizmu a střídal neo a pseudo gotiku či renesanci, vracel se ke klasicizmu a kromě oprašování starého se vlastně nehnul z místa. I proto se nově rodícímu slohu později pojmenovanému „secese“ říkalo mladé nebo nové umění (jugen stil /art nouveau). Pro francouzskou nebo českou secesi byly charakteristické vegetativní motivy, erotika, smyslnost, v Belgii nebo ve Vídni se velmi často objevovaly geometrické přímočaré motivy a témata, které jakoby již jednou nohou stály v moderním světě, ve kterém se za několik let a nebo možná už měsíců přihlásí o slovo funkcionalismus a purizmus a jakákoliv zdobnost, ornamentalika, filigrán a různé bohaté dekory budou považovány za přežitek. Architekt Adolf Loos, jeden ze zásadních činovníků moderní architektury, dokonce napíše slavné a tisíckrát citované pojednání „Ornament a zločin“.

Na samotném počátku 20 století bylo pro výtvarně zaměřené umělce pracující v oblasti užitého umění, designu a architektury výrazným impulzem fungování anglického hnutí Art and Crafts. Pro inspiraci si k nim zajel i Josef Hoffmann, architekt a designér světového věhlasu, jenž se pak stal jedním ze zakládajících členů Wiener Werkstaette, stejně jako malíř Koloman Moser a průmyslník Fritz Waerndorfer zajišťující chod dílen a přirozeně také kontakty do světa bohatých a zároveň umění milovných lidí. Směr byl daný a Wiener Werkstaette se vydaly na cestu ke geometrizaci a jasným liniím. Josef Hoffmann dokonce prováděl všechny svoje návrhy pouze na čtverečkovaný papír a vysloužil si tak přezdívku Quadrat-Hoffmann. Později se pak dílny vydaly na cestu sílícího dekorativizmu, přicházeli nový tvůrci, zejména Dagebort Peche či Michael Powolny, jiní, jako např. Koloman Moser odcházeli a to třeba právě kvůli odklonu od původně vytýčeného směru.

Mezi jedny z nejvýraznějších zakázek Wiener Werkstaette patřila realizace paláce bankéře Adolfa Stocleta v Bruselu provedená v letech 1905-1911 a vstupující do historie pod názvem Stoclet Palace. Autorem architektonické koncepce byl Josef Hoffmann a na jeho výzdobě se podílel mimo jiné i slavný malíř Gustav Klimt, zakládající osoba vídeňské secese, která s dílnami velmi úzce spolupracovala. Jeho „Justina“, jeden z nejdražších obrazů vůbec, visí dnes v galerii v Ostravě.

V průběhu existence Wiener Werkstaette se objevil hegemonní a vlastně dodnes doznívající funkcionalistický sloh a do popředí se dostala dnes již legendární škola designu a architektury BAUHAUS, o které jsme již na stránkách Livingu také psaly. Odliv bohatých zákazníků ochotných platit za často velmi exklusivní produkty Wiener Werkstaette pak způsobil jejich uzavření v roce 1932 a s nimi zmizel i poslední esprit starého světa.

Jaroslav Zákolanský
foto stránky wiener-werkstaette.at, archiweb.cz a archiv autora

Publikováno: 8. 2. 2007, Autor:

Diskuze Vstoupit do diskuze Vstoupit do diskuze