Architekt Jan Kaplický patří k významným tvůrcům světového formátu a skutečnost, že je původem z Česka, na to nemá žádný vliv. Studio FUTURE SYSTÉMS v čele s Kaplickým nedávno vyhrálo mezinárodní soutěž na Národní knihovnu v Praze, která bude stát na letenské pláni. Její návrh vzbudil poměrně vášnivou debatu a často se zapomínalo na to, kdo to vlastně Kaplický je, že je to světově proslulý architekt, který má ale tu smůlu, že se stal vítězem a postaví „chobotnici“ v Česku, odkud kdysi emigroval,a pak si získal respekt jako občan Velké Británie.
O erudici architekta Jana Kaplického, až na pár jedinců, nikdo nepochybuje a z rozhovorů, které médiím poskytl, je zřejmé, že ani on sám netrpí nedostatkem sebevědomí. Česko se vždy z nějakého důvodu chovalo macešsky k těm, kteří odešli a uspěli v zahraničí. Na druhou stranu není možné očekávat, že pro úspěch ve světě budou doma všechny dveře automaticky otevřené, ale to snad ani Jan Kaplický nepředpokládal. Nicméně, i tak jej reakce veřejnosti jistě velmi překvapily. Např. prezident Václav Klaus se rozhodl bránit stavbě podle svých slov „vlastním tělem“. „Kaplický se chce v Praze postavit pomník, tak je to“ nechali se slyšet odpůrci návrhu.
Světově proslulý architekt
Výčet ocenění, které za svou práci Jan Kaplický a jeho Future Systéms dodnes získali, je dlouhý a stejně jako množství publikací věnovaných jejich tvorbě je k nahlédnutí na stránkách Future Systéms. Nicméně, mezi nejvýznamnější realizace patří rozhodně Media Centre kriketového klubu v Londýně, která získala Stirlingovu cenu a „ porazila“ tak například Fosterovu přestavbu Reichstagu nebo Stradfordskou železniční stanici dvojice Wilkinson Eyre. Obchodní centrum Kaplického v Birminghamu se stalo novou ikonou města.
Kaplický a jeho Future Systéms se věnují i architektuře budov a jejich zřejmě nejslavnější dům je ten ve Walesu z roku 1994, jenž je zapuštěný do špičky vrcholu kopce. Stavba se tak stala součástí krajiny podobně nenásilným způsobem, jako např. obdivované „protažení“ hory Ještěd stejnojmenným vysílačem architekta Karla Hubáčka. „Myslím si, že tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam. Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí, nebo se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo řekne, že ta architektura není sexy“ JK.
Publikováno: 28. 8. 2007, Autor: