Vystavovat v prestižní galerii Driade se zatím podařilo málokomu z českých designérů. V nádherném showroomu najdete sklo a porcelán Bořka Šípka a v Driade se chlubí tím, že ho kdysi „objevili“ společně s designérem dnes již notoricky známého jména Philippe Starck. A nyní v galerii Driade vystavuje akad.arch. Bohuslav Horák
V římské pobočce galerie Driade se představuje jeden ze zakladatelů skupiny Atika – akad. arch. Bohuslav Horák (1954). V dobách, kdy se na konci osmdesátých let Atika prvně prezentovala, a kdy působila na „unavené a šedé“ domácí nábytkové scéně jako zjevení, se o Bohuslavovi Horákovi mluvilo jako o „bohem nadaném tvůrci“. Každý z jeho návrhů, především u sedacího nábytku, vyzařoval vedle profesního řemeslného perfekcionismu (v dokonalém zpracování a kombinacích kovu, kůže, dřeva, skla…) silnou autorovu senzibilitu.
Není divu, že si ke spolupráci vybrala Bohuslava Horáka známá německá firma Anthologie Quartett, která ho představuje na významných veletrzích a výstavách po celém světě. Ačkoliv Bohuslav Horák žije v poklidu českého městečka Holice a domácí média se nepředhánějí v tom, aby o jeho úspěších informovala, v zahraničí ho oslovují významné osobnosti, aby pro ně navrhoval nábytek, interiéry, domy a zahrady. Sám majitel firmy Anthologie Quartet, německý producent Rainer Krause, zastupující více než osmdesát předních světových designérů, svěřil Bohuslavu Horákovi návrh letního domu u jezera Dümmer v německé lázeňské oblasti nedaleko Bad Essenu. Vedle architektury domu a jeho interiéru navrhoval Bohuslav Horák také veškeré vnitřní zařízení.
Sen o aleji
Letošní výstava Sen o aleji (Alley Dream) v římské galerii Driade vznikla k patnáctiletému výročí spolupráce autora s Anthologií Quartett. Mapuje tři autorovy projekty – Metal Garden (1999-2002) , Reflection (2003-2006) a Alley Dream (2007-2008). Úvodní slovo autora k výstavě vystihuje, jaké objekty se na ni představují: „Už zase se vracím ve vzpomínkách k tomu pocitu procházet alejí globozních javorů lemujících cestu k budově školy. Jejich mohutné koruny vytvářejí tajemný tunel, podobný románské klenbě. Každé jaro v nich stovky chroustů nachází svůj úkryt, poznávám je podle jejich charakteristického pachu. Ještě jednou zažít ten pocit, rozběhnout se, vyskočit a dotknout se javorových listů. Jen ještě jednou se smět ohlédnout a na konci tunelu vidět to zvláštní světlo, které tě přitahuje svou nadějí.“
