Jistě je znáte a připadají vám v mnohém tzv. „designové“ a často vás ani nenapadne, že tyto návrhy jsou více než takřka 40 let staré. Sedmdesátá léta přinesla poměrně radikální změnu, i když dnes nám přechod ze šedesátých let připadá vlastně velmi plynulý. Racionální a funkcionalistický pohled na svět přestal být zajímavý a o slovo se přihlásily nové technologie, materiály, barvy a také science fiction.
Šedesátá léta ještě stále vycházela z tradice meziválečné a předcházející avantgardy, jejím výchozím bodem byl funkcionalizmus a slavnou institucí pak legendární první vysoká škola designu a architektury BAUHAUS. Jména jako Le Corbusier, Marcel Breuer či zakládající osobnost školy Walter Gropius aj. najednou přestala mluvit srozumitelným jazykem. Umělé hmoty, budoucnost výrazné barvy a kulové tvary byly pro nové tvůrce sedmdesátých let mnohem inspirativnější, než „starožitný“ funkcionalizmus se svými autoritami, racionalitou a estetickým kánonem.
Vesmírná odysea
Stačí si prohlédnout klíčové návrhy sedmdesátých let, které reprezentuje např. Ballchair či Bubblechair a není těžké přijít na to, kde brali tvůrci svou inspiraci. Je to science fiction, filmová i divadelní estetika, která ovlivňovala návrhy slavných designérů, z nichž nejvýznamnější jsou jistě Verner Panton, Eero Saarinen či Eero Aarnio. Nové materiály a doposud netušené možnosti zpracování rozvázaly návrhářům ruce a proto mohly vznikat na první pohled tolik nové a s minulostí kontrastní návrhy. Je ale zvláštní, nakolik se třeba právě šedesátá a sedmdesátá léta příjemně doplňují.
Sedmdesátá léta si pro svou oblibu kulových tvarů vysloužila přídomek „Space Age“.
