Ne všechny porcelánky přešly na levnou strojovou výrobu, některé si zachovaly fortel, a svou produkci staví na kvalitní ruční práci. Jeden takový kousek porcelánu se vyrábí šest týdnů a za tu dobu projde přibližně patnácti páry rukou. Je to zajímavý proces, podívejte se.
Pojďte s námi na exkurzi do porcelánky Rudolf Kämpf, která si zakládá na jedinečnosti lidské práce. Porcelánku založil Rudolf Kämpf v Loučkách na Karlovarsku již v roce 1907. Od roku 1918 porcelánka exportovala zhruba 85 % vyráběného zboží a roku 1992 se stává jedním z nejvýznamnějších hráčů na světovém trhu v oblasti dekorativního porcelánu. Jednou z jejích největších předností jsou zkušení a věrní zaměstnanci. Pracuje zde 105 lidí, 8 z nich je tu více než 40 let. Každý z nich do porcelánu vkládá kousek sebe. A tak co kus, to originál, který má rok od roku stále vyšší uměleckou hodnotu.
První část výroby trvá přibližně měsíc a na jejím konci stojí porcelánový výrobek tzv. bílý střep.
Příprava porcelánové hmoty
Porcelánová hmota se skládá z 50 % kaolínu, 25 % živce a 25 % písku. Tyto suroviny se důkladně smísí v nádobě připomínající mlýn. Následně se připravují dva druhy hmoty, které se liší podílem vody. Jedna je tzv. plastická a druhá tekutá.
Točírna
Z plastické hmoty se vyrábí všechny „ploché“ kusy porcelánu, které vznikají točením, proto se také tato hmota nazývá „točírenská“. Používá se ve formě válečků, které se krájí ostrými strunami na poloautomatickém nástroji zvanému harfa. Tloušťka uříznuté hmoty závisí na produktu, který z ní vznikne (pro dezertní talíř je potřeba méně hmoty než pro hluboký). Hmota se následně vytáčí buď na poloautomatu, nebo ručním stroji dle konkrétního výrobku. Na točící se část stroje žena položí sádrovou formu a do ní vloží hmotu, která se otáčí a žena ji přitlačením formuje do požadovaného tvaru. Po vytočení se polotovar pokládá i s formou na vozík, kde hmota schne při teplotě 35-38°C přibližně 1 den.
Vylévárna
Tekutá hmota slouží pro výrobu produktů obsahujících dutiny. Speciálním čerpadlem se dopravuje přímo k místu, kde se vlévá do sádrových forem, které se skládají ze dvou až čtyř částí, podle složitosti výrobku. Nalévání do formy trvá přibližně 20-25 minut a jedná se o složitý proces, protože sádra, z níž je forma vytvořená, okamžitě nasává veškerou vodu. Po nalití se polotovar nechává ve formě schnout jeden den. Následně se forma otevírá, polotovar se vyjme a nechává schnout na dřevěných prknech další den.
Začištění
Uschlé polotovary z točírny i vylévárny mají hrubé okraje, kousky nezpracované hmoty (např. místo, kde se v točírně stroj dotýká porcelánové hmoty). Ty se ručně začišťují a následně utírají namočenou houbičkou. V této fázi výroby jsou polotovary ještě velice křehké, a proto je potřeba s nimi manipulovat velice jemně a zároveň odstranit všechny nedokonalosti. Takto upravené kousky putují dál k peci.
První výpal – přežah
V této fázi se polotovary vypalují 12 hodin při teplotě 950°C a získávají schopnost nasáknout vodu.
Glazování
Glazurou v tomto případě rozumíme porcelánovou hmotu naředěnou vodou, která se vsákne do polotovarů po prvním výpalu. Glazování velkých a těžkých polotovarů probíhá za pomoci poloautomatu. Všechno ostatní se glazuje ručně. Pro ruční glazování je důležité mít přesně nacvičený pohyb, kterým se výrobek ponoří do vany s glazurou, aby vrstva byla jednolitá a rovnoměrná po celém povrchu. Tam, kde zůstávají otisky prstů, se glazura natírá dodatečně ručně pomocí štětečku.
Druhý výpal – ostrý
Ostrý výpal probíhá 11 hodin 48 minut a 12 sekund při teplotě 1 380°C. Glazura se roztéká a vytváří sklovitou formu. Po tomto výpalu lze teprve říci, že se jedná opravdu o porcelánový výrobek. Polotovary, které před tímto druhým výpalem nebyly naglazované, mají „drsnou“ texturu a nazývají se „biskvit“.
Bílý sklad
V bílém skladu všechny výrobky procházejí kontrolou. Ty s drobnými defekty (dírkami nebo prasklinkami) se vracejí zpátky na glazování a výpal. Ty, které jsou v pořádku, se brousí a leští poloautomatickým přístrojem. Spodní a horní okraje, které se například dotýkaly v peci dřevěné podložky, se musí pečlivě vyleštit, aby se do nich při používání neusazovala špína. Stroj obsahuje brusku, která se využívá také na broušení diamantů, a leštičku s grafitovým pásem. Takto upravený porcelán se uskladní a následně dekoruje podle konkrétních objednávek.
Druhá část výroby – Výrobky se dekorují v tiskárně, v malírně nebo na obou místech podle konkrétních požadavků.
Tiskárna
Na bílý střep se lepí tisky, které vypadají podobně jako nálepky na velikonoční vajíčka. Žlutou barvou jsou na tisku označené části, které po výpalu nebudou vidět. Tisk se jemně namočí a přiloží na porcelán tak, aby přesně pasoval. Následně se ještě vytlačí přebytečná voda a pak porcelán čeká na výpal v dekorační peci.
Malírna
Malířky dost často doplňují výrobky z tiskárny jemnými linkami (např. po obvodu šálku nebo talíře). Ruční malířky zase malují své vlastní kresby, které jsou vždy originálním autorským dílem.
Třetí výpal – dekorační
Pro tuto část výroby nechala porcelánka Rudolf Kämpf vyrobit speciální plynovou pec ve spolupráci s českým výrobcem. Uvnitř pece jsou všechny součásti keramické, proto rozehřátí a následně i vychladnutí trvá poměrně dlouhou dobu. Díky tomu je však možné uvnitř pece udržovat stálou teplotu prostředí. To je velmi důležité pro zlato a červenou i modrou barvu, které jsou citlivé na výkyvy teploty. Plynová pec je také typická tím, že vypálené výrobky mají lehce růžový odstín. Tímto posledním výpalem prochází výrobek 4 hodiny.
Finální kontrola
Každý porcelánový výrobek, který projde dekorační pecí, prochází následnou kontrolou. Buď je vše naprosto v pořádku, nebo je i při sebemenším defektu odložen jako neprodejný.
Balírna
Prvotřídně vyrobený porcelán se balí do speciálních krabiček vyrobených na míru přesně podle rozměrů daného výrobku. Pak už míří k zákazníkům.
Text z dostupných materiálů vytvořila redakce
Foto: archiv firmy Rudolf Kämpf
Publikováno: 1. 9. 2015, Autor:
