Na půdách, ve starožitnictví či právě koupené chalupě se občas najdou kusy nábytku, které kdysi patřily k dobovému vybavení domácnosti nebo dokonce sloužily jako exkluzivní mobiliář někdejšího šlechtického sídla. Jenže, zub času zahlodal a jeho někdejší krása zmizela pod nánosem prachu a chodbičkami vyvrtanými červotočem. Chcete-li ztracené kouzlo umělecky či historicky cenného kusu opět oživit, jediná cesta vede k šikovným kutilským rukám či restaurátorovi.
Navrátit starožitnému nábytku jeho funkčnost a obnovit zašlý vzhled je úkolem složité technologie, která patří mezi špičku rukodělného umu. Tím oborem je restaurátorství, jenž zahrnuje celou řadu různých činností od zachraňování potrhaného čalounění přes uměleckou truhlařinu až po vyřezávání titěrných ozdobiček či ornamentů z dýhy. Ať již jde o rokokové sofa z brokátovým potahem nebo židli z období klasicizmu, selskou skříň, truhlu nebo komodu vykládanou perletí – vše se dá opravit, i když stav nábytku vypadá naprosto žalostně.
Máte a nebo chcete starožitný nábytek? A jak rozeznat originál od repliky?
Odborník napodobeninu pozná na první pohled. Vodítkem je jednak vzhled dřeva, který je u repliky téměř k nerozeznání od „starého“, ale původní staré dřevo má originální povrchovou patinu s typickou vůní „stařiny, například v zásuvkách, i přesto, že prošlo restaurováním. Originál má ošoupané a vybledlé i rohy a styčné plochy, a dýha může být popraskaná. To vše na nábytku chybí, protože výrobci replik imitují pouze styl slohu, ale těžko nahradí patinu, kterou nábytek časem získá.
Další znak, kterého si odborník u nábytku všimne je způsob spojování dřevěných částí. Objeví-li dokonale stejné čepy vyrobené strojně, určitě nejde o originál, ale o padělek čili repliku. Také lepené spoje hodně prozradí, neboť starožitný nábytek býval klížen. A rovněž zpozorní co se týče povrchové úpravy dřeva – polituru od laku pozná opravdu jen odborník. Pokud si nejste jisti pravostí starožitného nábytku, v každém případě si ji ověřte. Bezplatnou odbornou poradenskou službu zájemcům poskytne každé starožitnictví, kde případně nábytek (též bezplatně) znalecky ocení, a případně nabídnou kontakt na restaurátora, který vám může pomoci odbornou radou.
Starožitný nábytek má svá pravidla restaurování
Ještě než je nábytek rozebrán na jednotlivé díly pořiďte si fotografii poškozeného kusu a načrtněte nákres. Oboje pomůže jako vodítko při opětném sestavování. Stejné pravidlo platí zvláště u kusů, které se rozpadají nebo z nich zbyla jen torza. Každý díl pečlivě označte čísly či písmeny a poznamenejte je do nákresu. Jen tak zabráníte pracnému zkoumání kam původně díl patřil. U hodně poničených kusů se vyplatí sehnat fotografii originálu v původní podobě. Někdy je potřeba zapátrat v archivech, obrazových publikacích, katalozích nebo internetových aukcích, ale při hledání fotografie se o historickém kusu nábytku možná dozvíte leccos zajímavého
Další operací je totální likvidace dřevokazného hmyzu, který je častým hostem starožitného dřevěného nábytku. Zaručených prostředků a rad jak se škůdce zbavit existuje celá řada, ale jen velmi málo z nich stoprocentně účinkuje. Savo, ocet ani zatmelení vyvrtaných dírek červotoče nezničí. K osvědčeným postupům jak červotoče usmrtit patří například koupel napadených částí nábytku v hydroxidu sodném (louhu) nebo macerace v roztoku přípravku Lignofix. Nejdražším, zato nejúčinnějším způsobem likvidace červotoče je ozáření napadeného kusu ve speciální komoře. Podrobný postup je nejlépe konzultovat s odborníkem, který vhodnou metodu doporučí.
Rekonstrukce či doplnění chybějící části nábytku je úkolem pro zdatného truhláře, řezbáře či čalouníka. Vždy platí zásada dodržet čistotu stylu, poškozenou část vyrobit ze stejného materiálu a pokud možno stejnou technologií. Brokát či samet musí opět zůstat brokátem či sametem a dřevo nelze nahradit jiným, než z jakého byl kus původně vyroben. Někdy je obtížné najít shodný materiál, ale má-li nábytek vysokou uměleckou hodnotu, nezbývá než dodržet restaurátorskou etiketu, která ctí hodnoty originálu a s níž jde ruku v ruce i použitá technologie restaurování. Spojování čepů, klížení, dýhování, intarzování, náhrada či obnovení smaltovaných či vyřezávaných ozdob jsou dalšími z řady postupů, jimiž restaurátor navrací starožitnostem ztracený lesk a vdechne jim původní kouzlo a obnoví funkčnost.
Velká fotogalerie stylového nábytku
Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: ) Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: ) Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: ) Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: ) Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: ) Starožitný nábytek, vraťte mu lesk a slávu (Zdroj: )
Tip pro amatérské restaurátory: jak na starožitný nábytek
Vyšperkovat poškozený nábytek do původní podoby není záležitostí jednoho odpoledne, a tím méně je vhodnou činností pro netrpělivého kutila Ve výsledku se spěch, nekvalitní materiál i práce odrazí na vzhledu nábytku, nehledě na zničenou historickou hodnotu, kterou posléze ani profesionální restaurátor amatérsky opravené starožitnosti nedokáže navrátit.
Velmi dobrým pomocníkem je kniha Starožitnosti – ošetřování a opravy od Davida Daye, v níž jsou restaurátorské postupy podrobně popsány. Publikace byla vydána již počtvrté a shání se velmi obtížně, ale při troše štěstí na ni na některém internetovém knihkupectví můžete narazit a při nehorším si ji lze vypůjčit v knihovně.
Houslařství se dá rozdělit na dva obory: stavba nových nástrojů a restaurování. Já dělám oboje. Při stavbě nových nástrojů se můžete v rámci možností umělecky realizovat. Při restaurování je to přesně naopak. Zde není místo pro osobní ambice, je potřeba c
