před několika týdny se objevovaly zprávy o tom, kolikrát lékaři museli zasahovat a křísit ty, kteří těžko snášeli, respektive skutečně nesnesli náhlá a často opravdu tropická vedra. Dnes, tedy zhruba po měsíci trvání takového počasí, nám to připadá už normální. Lidé neomdlévají a nebo se už o tom v novinách nepíše. Není to zkrátka už zajímavé. Jiným slovy, člověk si zvykne na všechno.
A pravdou zůstává, že toho mnozí zneužívají. Když se donekonečna děje jedno a to samé, pak bez ohledu na skutečnost, že se jedná třeba i o zajímavé a nevšední věci, přestanou takové divy po nějaké době přitahovat pozornost a lidé si řeknou: „…no jo, to jsou ty vedra“. A je to tak, vedra podněcují apatii. A stejné je to s tím patovým volebním výsledkem. No jo, voni se nemohou dohodnout.
V jedné z mnoha knih, které by se daly nazvat salónním čtením o věcech více méně dobrodružných, je možné se dozvědět, že např. tahitská vedra jsou ve spojení s vysokou vlhkostí vzduchu přes den naprosto spolehlivým pásem cudnosti, ale večer a celou noc pak fungují naopak jako afrodiziakum. Tady v Praze je asi málo vlhko a nebo ta naše vedra nejsou dostatečně přesvědčivá.
