Spolu s adventním obdobím se na tržišti objevuje rostlinka více než vánoční, jmelí bílé. Ve skutečnosti má zelenou barvu, ale prodává se i ve stříbrné a zlaté úpravě.
Latinský název Viscum album můžeme přeložit jako bílý lep. Starořecká průpovídka říká, že „drozd sám si záhubu výkalem trousí„. Z bobulí se totiž vyrábělio lepidlo, na které se ptáci chytali.
Málokdo ví, že jmelí se řadí mezi rostliny dvoudomé. Má rostlinu samčí s prašníkovými kvítky a samičí s velkými perlami bobulí. Jmelí kvete až čtvrtým rokem začátkem března a vydává silnou jablečnou vůni, jíž láká hmyz.
Je rozšířeno po celé Evropě jako polocizopasník v korunách stromů. Semena roznášejí ptáci na stromy trusem, kde rostlina zapouští kořínky do kůry stromu a živí se jeho mízou. Semena rozšiřují ptáci také tak, že je přilepují na větve, protože si o ně otírají ulepený zobák. Proto jmelí může růst i na spodních stranách větví, obrácených k zemi.
Ze semena přilepeného lepkavou hmotou vyroste v květnu klíček, před sluncem unikne tím, že proroste do borky a tam počká až do příštího roku, kdy z něj opadne obal a začne prorůstat kůrou do dřeva. Z pupenu vyraší v druhém roce pouze dva listy, ve třetím roce vyroste z paždí každého listu nová větévka se dvěma listy na koncích. Každý rok přibude lodyze pouze jedno rozvětvení, na Vánoce tedy velmi přesně odhadneme stáří rostliny, kterou si zdobíme byt.
Nejkrásněji jmelí popisuje Mattioli:
“Mélé jest z počtu těch bylin, kteréž na zemi žádného sídla nemají, než na stromích rostou, a by je chtěl kdo saditi, neporoste.Jest jako nejaký strůmek, rozložitý, ratolestný a ušlechtilý.
Ratoléstky má hebké. List obdloužný, pruhovatý, tlustý nážlutlý.Jahodky má bílé jako hrách, s jakousi vodnatostí vnitřní lepkou.Semeno malé, z země, jakš povědíno, nikdá neroste, než toliko na stromích.“
Velká inspirativní galerie rostlin
Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: ) Polibek pod jmelím (Zdroj: )
Zázračný lék na věčné mládí?
Mladé větévky s listem se ulamují nebo uřezávají během celého roku, největší účinek mají v prosinci a v lednu. Droga se zvolna suší při teplotě 45 ° C. Nepříjemný zápach čerstvé rostliny sušením rychle zmizí. Chutná nasládle slizovitě, později hořce.
Jmelí obsahuje účinnou látku viskotoxin, cholin a acetylcholin, histamin, a doposud neprozkoumanou látku potlačující nádorové onemocnění.
V lidovém léčitelství se jmelí používalo proti mnoha nemocem. Mathiolli radí: „ proti zimnici, běhavce, žloutici, souchotám, hryzení v životě. Dále proti padoucí nemoci, parazitům“. Hruškové jmelí pomáhalo při porodu ovcí i lidí, jabloňové a hlohové ve víně prý proti zbláznění. Současní bylináři s ním léčí nejen nádorová onemocnění, ale i chronické onemocnění kloubů a páteře, nervové choroby, jakož i bolesti hlavy.
Látky obsažené ve jmelí mají vliv na srdeční činnost. Rovněž mírně podporují vylučování. Ve své podstatě je to rostlina, jež svými účinky omlazuje, zpomaluje stárnutí a omezuje nemoci vyššího věku (snižuje tlak, rozšiřuje vlásečnice, prokrvuje, likviduje kornatění tepen a působí antiskleroticky). Nejčastěji se používá ve formě prášku. Usušená rostlina se rozdrtí v hmoždíři a buď se bere přímo na špičku nože každý den nebo se přidává do jídla. Odvary se používají málo, protože účinné látky se varem ničí.
Symbol kouzla a magie
Jmelí poutalo od dávných dob pozornost člověka tím, že rostlo v korunách stromů, jakoby jej tam seslali sami bohové. Galové pojmenovali jmelí výstižně: „to, co vše uzdravuje„. Stalo se symbolem nesmrtelnosti, životní síly a fyzické obnovy.
U starých Řeků bohyně Persefoné otevírá větévkou jmelí brány podsvětí a také Aeneas tam vstupuje s jeho ratolestí. Tuto myšlenku převzali i Římané a dávali svým mrtvým větvičku jmelí, aby jim zaručili vlídné přijetí.
Jeden z nejznámějších popisů o uctívání jmelí u Keltů máme od Plinia Staršího: „Druidové, tak totiž nazývají své kouzelníky, nepovažují nic za posvátnější než jmelí a strom, na němž roste, za předpokladu, že je tím stromem dub. Se jmelím se na něm lze setkat zřídka, avšak, když jej najdou, trhají jej velmi slavnostně.“
Mnozí také věří, že rostlina má moc zúrodňovat zahrady. K tomuto účelu se listy jemně nařežou, a když se nad nimi pronese modlitba, zasejí se spolu se semeny a trochu se též přimísí do jídla. Za nejúčinnější pro tuto záležitost se považuje jmelí rostlé na vrbě, posvátném stromu.
Někde bylo zvykem dávat nad postel keříček jmelí v březnu a v říjnu. Mělo ochraňovat proti všemu zlému.
Nejznámější v současné době je krásný zvyk jmelí darovat pro štěstí a také se pod ním políbit s milovanou osobou. A tak předvánoční dobu můžeme využít ne pouze ke zběsilému nakupování, ale také si trochu začarovat a přilákat k sobě štěstí.
