prožíváme jeden z nekrásnějších podzimů, jenž údajně pamatuje už jen málokdo. Je to vzácné. Tak dlouhé babí léto a dvacetistupňové teploty na přelomu října a listopadu jsou skutečně ojedinělé. A teď si představte, že tedy v takovém počasí, kdy si můžeme i na začátku jedenáctého měsíce v roce vykračovat odpoledne městem v košili a saku, vidíme kolem sebe první, ale i druhé a třetí vlaštovky vypouštěné marketéry, jež nám připomínají blízkost Vánoc.
Sněhové pláně, tedy sice ne ty ruské s březovými pláněmi, ale přeci jen sněhové a hlavně ve výloze obchodních domů visící a lákající k nákupu vánočních dárků. To začíná být realita. A člověk si připadá jako v Maiami, když tam na té vánoční ulici stojí jen v onom saku, klidně by si dal na místo svařeného vína, které se začne všude brzo prodávat, sklenku chladivého vína bílého, protože mu tvář hřeje příjemně tlumené jasné a měkké podzimní slunce. A stánkaři začnou stavět své vánoční trhy s kulisami představující veškeré atributy zimy a vánoc. Budou tady šály, rukavice, svařák a cocacola, kterou pije a přiváží samotný Santa Klaus, to všechno bude kolem blikat, svítit a lákat k nákupu beranic a teplého prádla. A my se budeme procházet v saku a košili.
