kdyby se vás někdo zeptal, který že kus nábytku je nejdůležitější a který naopak můžete s klidem postrádat, pak byste jistě všichni shodně označili jako nenahraditelný zařizovací předmět postel.
Je to pochopitelné, k životu v podstatě nepotřebujeme nic jiného, než mít co jíst a pít a pak poeticky řečeno mít kde hlavu složit. A protože ve střední Evropě už většinou hladem netrpíme a jídlo máme tzv. samozřejmě, jíme dokonce příborem a u stolu, pak jako alfu a omegu bydlení vnímáme postel. Konec konců, v posteli se dá dělat ledascos a vlastně je možné v posteli kompletně bydlet. Můžeme v ní spát, snídatv – a to je velmi příjemné, můžeme v ní trávit celé dopoledne a pak si v ní také naobědvat, což už bude komplikovanější, tedy pouze vzhledem k předpokládanému počtu chodů a také kvůli červenému vínu jenž nechává na povlečení neodstranitelné skvrny. Odpoledne trávené v posteli např. s knihou může být i povznášející, na večeři už si tedy můžeme zajít do nějaké ne moc vzdálené restaurace, a pak znovu do postele. No a pak večer pokračuje atd.
