po příjemném slunečním podzimu je zde tradiční středoevropské „sychravo“, tedy vlhko, vítr, kalná obloha, déšť a chlad. Lidé v tramvajích pokašlávají a utírají si nos. Nebylo by nám lépe moře?
Blíží se Vánoce, na které nás s předstihem upozorňují obchodníci. Pak přivítáme Silvestr a tím hodokvas končí. Leden je krásný možná na horách, ale ve městech jako Praha, se tento první měsíc v roce prezentuje spíše jako našedlá hromada rozmáčeného sněhu, která vypadá stejně jako kalná obloha. Zvířata spí, půjdou ve až v dubnu. Jen lidé stále chodí do práce.
Ve skandinávských zemích, kde mají půl roku zimní období a počet slunečních dnů se takřka blíží nule, existuje vedle tradiční rýmy a kašle ještě jedna zcela obvyklá nemoc tzv. sluneční deprese. Jak je diagnostikovaná nevíme, ale je možné přijít k lékaři, vyznat se ze svých problémů a na místu acylpyrinu dostat slevu na cestu do jižní Evropy. Tam je slunce dost. Na severu oproti tomu n největší počet sebevražd a výjimečnou spotřebu alkoholu. Absenci slunce dohání tedy po svém a k tomu, chodí do sauny a když už není zbytí, vydají se s požehnáním lékaře a s podporou státu k moři.
My se musíme smířit s tím, že u lékaře zaplatíme i za zmíněný acylpyrin a k moři nás může odvést jen cestovní kancelář.
