Zámecký skleník v Lednici byl letos v květnu po rozsáhlé obnově znovu zpřístupněn veřejnosti. Jeho rekonstrukce zabrala dlouhých šest let. Restaurátoři a zahradníci však vytvořili podle historických materiálů jedinečný komplex, který vyzařuje atmosféru začátku minulého století.
Lednice na Moravě, patřila s mnoha dalšími panstvími až do roku 1945 do vlastnictví rodu Liechtensteinů. Poslední generace tohoto rodu se významně zasloužily na utváření charakteru okolní krajiny, a to do té míry, že zdejší Lednicko-valtický areál byl zapsán v roce 1996 do seznamu památek UNESCO.
Inspirativní zahrady a terasy – Velká fotogalerie
Zimní zahrada pro zámeckou paní (Zdroj: ) Zimní zahrada pro zámeckou paní (Zdroj: ) Zimní zahrada pro zámeckou paní (Zdroj: )
Za dnešní podobu zámku vděčíme knížeti Aloisu Josefu II., který v roce 1845 nechává přestavět empírový zámek do dobře známé novogotické podoby. Součástí této přestavby bylo i vybudování litinové zimní zahrady – dnešního skleníku na místě původní oranžerie. Skleník je 92,6 m dlouhý, 13,6 m široký a 12,8 m vysoký. Jeho konstrukci tvoří litinová žebra podepíraná 44 sloupy s motivem stonku bambusu. Skleněný pokryv se skládá z 52 191 kusů ručně řezaných skleněných šupin. Projekt této stavby vypracoval Georg Wingelmüller. Po výstavbě skleník fungoval stále jako oranžérie, rostliny byly přes léto venku a v chladných měsících byly přenášeny dovnitř a uspořádány tak, aby umožňovaly procházky. Pro dokonalou iluzi přírody byly nádoby zakrývány přírodninami (kameny, lasturami), nižšími rostlinami a mechem. Ve skleníku žilo také vzácné ptactvo a zurčela zde voda. Od pěstování rostlin pro letnění se upustilo v roce 1908, kdy mnoho rostlin pomrzlo, v roce 1922 byla také zcela změněna půdorysná dispozice skleníku.
Za zmínění stojí jeden zajímavý technický detail, který se týká vody a zavlažování ve skleníku. Voda byla a v současné době stále je do skleníku přiváděna z Maurské vodárny, což je historická technická stavba v lednickém zámeckém parku. Kyselost vody se upravovala v kádích s rašelinou, aby se získala vhodná zálivka pro pěstování vápnobojných rostlin.
Památková obnova skleníku započala v roce 1996, kdy se začalo s opravami topného systému a s restaurátorskými prácemi na konstrukci skleníku. Poškozené skleněné tabulky byly nahrazeny novými skleněnými šupinami vyrobenými na zakázku v Belgii, barevnost konstrukcí (sloupy a žebroví) byla obnovena na základě detailních rozborů historických nátěrů, i původní mobiliář (historické lavičky, čínská ohřívadla a keramická sedátka) je rozmístěn podle dobových fotografií.
Vegetace ve skleníku byla obnovena ke stavu, kolem roku 1930. Jako hlavní podklad sloužila bohatá fotodokumentace z let 1890-1947. Dnešní složení a rozmístění rostlin ve skleníku bylo provedeno přesně podle dobových snímků. Obnovená dispozice dala vyniknout unikátní kovové konstrukci a empírovému členění, do skleníku se tak vrátila atmosféra 30.let minulého století. (Hlavní osa skleníku začíná v květinovém sálu, prochází přes oválný rybníček až k poslednímu portálu, za kterým v minulosti stála barokní kašna. Dvě další osy tvoří proti sobě stojící portály, které umožňují výhled do parku. Uprostřed stojí mramorová busta vrchního knížecího zahradníka W.Laucheho nad rybníčkem.) Obnova skleníku byla časově i finančně velice náročnou záležitostí, nemalé nároky byly kladeny také na rostliny, které byly doslova „svědky“ stavebních prací. Během obnovy totiž zůstávaly rostliny stále ve skleníku. Nejprve se opravila první čtvrtina konstrukce u zámku a rostliny byly přesunuty do druhé části skleníku. Ve druhé etapě se obnovil prostor mezi portály a rostliny byly přesunuty do již opravené části skleníku.
Skleník byl po zrestaurování i obnově vegetace opět zpřístupněn veřejnosti v květnu 2002. V lednickém skleníku se tak za přispění mnoha odborníků podařilo doslova zastavit čas. Návštěvník se uprostřed této zelené oázy cítí jako na začátku minulého století. Ale co je v lednickém skleníku vlastně k vidění? Klimatické podmínky simulované v přední části skleníku (vyšší vlhkost vzduchu a teploty okolo 18-25°C), volně navazující na zámek, nejlépe odpovídají tropickým rostlinám. V této části jsou k vidění vysoké palmy a banánovníky, kapradiny a kvetoucí orchideje, nepřehlédnutelná je také mohutná Washingtonia s dlanitými listy. Nejnižší pásmo rostlin tvoří jemný svěže zelený vraneček.
Teplota ve střední části skleníku, okolo rybníčku, je nižší, dosahuje pouze 15-18°C, což je nejvhodnější klima pro pěstování begónií, toulitek, drobných kapradin, břečťanu. Nechybí bíle kvetoucí kaly ani půdopokryvný vraneček. Rybníček lemují vlhkomilné rostliny, Alocasia a Xanthosoma. V prostoru střední části skleníku se nacházejí původní dobové lavičky i fontána s rybkami.
V zadní části skleníku je relativně nejchladněji, teplota zde dosahuje hodnot 7-15°C. Najdeme zde jehličnaté araukárie, šácholan, ibišky, oranžově kvetoucí řemenatky i chladnomilnou aukubu. Nesmíme ale zapomenout ani na úzkolisté rostliny – nolinu, juku a dracenu. Ze zadního portálu se nám nabízí překrásný pohled přes skleník směrem ke Květinovému sálu. Aby byly rostlinám po celý rok zajištěny ideální podmínky je nutné v létě skleník před příliš ostrým sluncem přistiňovat z jižní strany, v zimě se zase přitápí.
A na závěr ještě několik botanických zajímavostí. Nejstarší rostlina ve skleníku je pravděpodobně Encephalartos altenstenii. Její věk se odhaduje na více než 300 let. Jedná se také o nejvzácnější rostlinu, od které mají v lednickém skleníku dva exempláře. Další zajímavostí je sbírka rostlin z čeledi Zaminacae, která byla velmi proslulá již za dob Liechtensteinů, a dnes je postupně obnovována do své původní krásy.
