Už vás nebaví bydlet na omezeném prostoru? Rozhodli jste se řešit současnou bytovou situaci stavbou domu? Ale nevíte, jak se stavbou začít? Ať už jste se rozhodli stavět sami na vlastní pěst nebo využít služeb stavebních či developerských společností, potřebujete v prvé řadě dobrý projekt. Ten totiž rozhoduje o tom, zda se nakonec ve vysněném hnízdečku budete cítit pohodlně.
Pokud jste se rozhodli pro stavbu či koupi rodinného domu a právě teď si lámete hlavu nad hádankou skrývající se v různých projektektech, pak pro vás máme nápovědu. Tento příspěvek se snaží odkrýt tajemství tak zvané dispoziční vazby, neboli vnitřního uspořádání domu. Vše podléhá vývoji a stejně tak jak se mění náš životní styl, mění se i naše požadavky na vnitřní uspořádání našeho obytného prostoru. Vnitřní uspořádání je v podstatě jedním z určujících faktorů výběru projektu. Nepraktické vazby ve vnitřních dispozicích nám mohou bydlení dokonce i znepříjemnit, nehledě na to, že dispozice můžeme na rozdíl od vnějšího vzhledu budovy či vnitřního vybavení bytu později jen těžko měnit.
Na co bychom si tedy měli dát při řešení otázky vnitřního uspořádání domu především pozor? V každém domě, ať už stojí méně či více peněz, můžeme jednotlivé místnosti rozdělit do několika funkčních zón. Aby tyto zóny plnily plnohodnotně svou funkci, musí být uspořádány určitým způsobem (např. WC a koupelna musí být jednoduše přístupné z chodby, abychom neomezovali některé členy rodiny tím, že budeme procházet přes jejich pokoj). Podívejme se teď postupně na jednotlivé zóny, tak jak nám budou v rodinném domě sloužit.
Vstupní zóna. Tu tvoří zádveří a vstupní hala. Zádveří je obvykle menší prostor, kam vedou přímo vchodové dveře. Slouží především k odkládání kabátů a obuvi, proto bychom zde měli počítat s dostatečnými úložnými a odkládacími prostory např. i na rukavice, klobouky, ale i na hračky a sportovní potřeby dětí. Pokud je u domu přistavěna garáž, pak právě sem by měly ústit dveře do garáže. Tím se zamezí tomu, aby nás případné nežádoucí pachy obtěžovaly v obytné zóně. Vstupní hala navazuje na zádveří a je jakýmsi spojovacím prvkem jednotlivých funkčních zón v domě. Obvykle je zde schodiště do patra, intimní zóny domu. Z haly by měl být pohodlný přístup jak do kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, ale i do technické zóny domu (prádelna, kotelna,…), kterou je ideální umístit v suterénu. Ve vstupní hala by se také mělo nacházet sociální zařízení (např. abychom se vyhli tomu, že z kuchyně v přízemí budeme běhat na WC do patra). Ideální je také umístit do této zóny pokoj pro hosty či pracovnu sloužící jako příležitostný pokoj pro hosty. Společenská zóna. Společenskou zónu tvoří především kuchyň, jídelna a obývací pokoj. Společenská zóna slouží především k tomu, aby se zde scházeli jednotliví členové rodiny. V současném uspěchaném životním tempu máme na společenskou zónu zvýšené nároky, jedná se totiž především o zónu komunikativní. Proto se velice kloním k řešení, kdy jsou kuchyň, jídelna a obývací pokoj sjednoceny v jeden otevřený prostor a zároveň odděleny citlivě rozvrženými příčkami (bar, stropní překlady, snížením podlahy apod.). Takovéto řešení umožňuje totiž aby byla paní domu zapojena do dění v obývací části i při práci v kuchyni. Kuchyň je v prvé řadě pracovní místo, proto by měla být řešena velice účelně a prakticky (tématu zařizování kuchyní jsme věnovali celý seriál článků). Výhodou v uspořádání je rovněž komora nebo spíž, která je z kuchyně jednoduše přístupná. Kuchyň je velice výhodné volit jako otevřenou do prostoru, nejlépe s barem. Tak nám bude velice dobře sloužit jako pracovní, ale i jako společenské místo. Na baru je tak možné podávat rychlé jídlo, často u něj probíhají snídaně i rodinná konverzace. Jídelna plynule navazuje na kuchyň a slouží především k servírování jídel o víkendech a svátečních příležitostech. Obývací pokoj by měl opět plynule navazovat na otevřený prostor jídelny a kuchyně. Velice útulně působí, pokud máme možnost úroveň podlahy v obývacím pokoji snížit o jeden až dva schody. Tímto způsobem se obývací prostor ještě opticky zvětší. V takto pojatém otevřeném prostoru bychom ale měli pamatovat i na určité zachování intimity, např. aby od sezení u krbu či křesla na čtení nebylo vidět až do kuchyně.
Obytný prostor můžeme, zejména v létě, snadno rozšířit také dobře situovanou terasou či zimní zahradou. Terasa slouží jako spojovací prvek mezi domem a zahradou. Ideálně bychom na terasu měli mít přístup zároveň z obývacího pokoje i jídelny. To abychom se při servírování letních večeří za zahradě z kuchyně příliš nenaběhali. Za zvážení také stojí, zda si na terasu nepořídit venkovní krb…
Intimní zóna. Sem patří především ložnice rodičů a dětské pokoje. Obvykle bývá situována do samostatného (horního) patra domu a rozhodně by měla mít vlastní sociální zařízení přístupné z chodby. Ložnice rodičů by měla být dostatečně velká, aby se sem vešly potřebné úložné prostory, ideálně šatna. Dětské pokoje by měly být dále od ložnice rodičů, ideálně odděleny např. koupelnou či šatnou. Dětské pokoje by měly být také dostatečně prostorné, je nutné počítat s tím, že budou sloužit nejen jako ložnice, ale i jako pracovna a herna. Ideální je opět, aby každé dítě mělo svůj vlastní pokoj.
