Koberce z tzv. Orientu byly a jsou tradičním doplňkem interiéru, ať už se jedná o interiér tradiční, nebo moderní. Mají svůj původ, svou několik tisíc let starou historii, své vášnivé sběratele i běžné uživatele. Vyžadují poměrně speciální způsob údržby a dokáží fungovat jako atraktivní dominanta interiéru. Jejich cena je relativně vysoká, ovšem při dobrém zacházení mohou sloužit bez nadsázky stovky let.
Je těžké dnes jednoznačně říci, odkud koberce jako takové vlastně pocházejí. Nejčastěji bývají ale spojovány s kulturou bývalé starověké Perské říše, která se nacházela na území přesahující hranice současného Íránu. Dodnes se pro tzv. tradiční (ručně vázané) koberce používá synonymum „peršan“. Málokdo si ale uvědomuje, že stejně tak, jako v Persii, tkaly se a vázaly tradiční koberce také v Číně, Egyptě, Nepálu, Turecku a nebo např. v Anatólii (Malá Asie). Jedny z nejstarších nalezených koberců pocházejí z oblasti východní Číny a jsou datovány do čtvrtého tisíciletí před Kristem.
Způsob výroby a vzory
Výrobní technologie a následné vzory jsou hlavním rozpoznávacím znamením „perských koberců“. Zmiňovaná technologie představuje náročnou práci, při níž jsou do osnovy vplétány a uvazovány jednotlivá vlákna koberce, která jsou pak jeho pohledovou a dotykovou lícní stranou. Vše se děje výhradně ručně, výjimečně s použitím speciálních stavů, které usnadňují vplétání a vázání vláken. Veškeré používané materiály jsou čistě přírodního charakteru, ať už se jedná o vlnu, bavlnu či hedvábí. To samé platí o způsobu barvení i o získávání samotného barviva, které pochází z nerostů, rostlin a nebo hmyzu. Výsledné vzory pak odpovídají tradici spojené s místem výroby a často nesou i jeho jméno. Zákazník se tedy může setkat s kobercem, který se jmenuje Kashmir, Došemalti, Kešan nebo Bokhara.
Cenu koberce určuje počet tzv. uzlíků, kterými připevňuje vazač chlup koberce k osnově. Kvalitní koberce obsahují i několik desítek tisíc uzlíků na ploše jednoho čtverečního metru.
Koberce: inspirativní fotogalerie
Orientální koberce a tisíciletá tradice (Zdroj: ) Orientální koberce a tisíciletá tradice (Zdroj: ) Orientální koberce a tisíciletá tradice (Zdroj: )
Jak „číst“ orientální koberce
Koberce nesloužily jen jako zařizovací předměty. Jejich ornamentalika a barvy byly a jsou symbolickým obrazem světského i duchovního nazírání na svět tak, jak jej vidí jeho domorodé obyvatelstvo ovlivněné celou řadou kultur a náboženství. Zelená barva je vnímána jako barva svatá a muslimové ji spojují s prorokem Mohamedem. Rudá barva, získávána nejčastěji z býčí krve, je obrazem ohně, štěstí nebo víry. Modrá představuje samotu, oranžová pietu a lidskost, žlutá slunce a radost ze života, bílá vznešenost, cudnost, zlatá sílu a hojnost, hnědá pak úrodnost a plodnost. S černou barvou se na tradičních kobercích nesetkáme. Bývá používaná pouze jako barva okraje koberce (bordura). Stejně jako barvy, mají i jednotlivé ustálené vzory svůj význam. Dlaň s okem představuje vizi, lev sílu, lampa světlo a inteligenci atp. Na kobercích z islámského světa nikdy nenajdeme lidský obličej. Symbolice a ornamentalice orientálních koberců je věnováno bezpočet rozsáhlých publikací. Údržbou a ošetřováním orientálních koberců se zabýváme v dalším článku „Průvodce čištěním orientálních koberců“, rubrika Interiér.
