Světlo a atmosféra

Při vybavování nového nebo adaptovaného interiéru věnuje drtivá většina uživatelů prvořadou péči výběru nábytku. Druhou prioritou jsou pak podlahové krytiny a potažmo bytové textilie. Naopak nejmenší důraz kladou uživatelé na výběr osvětlení. Tato situace je o to paradoxnější, že pomocí světel a jejich správné volbě lze velmi zásadním způsobem ovlivňovat charakter interiéru a jeho vnímání uživatelem.

Světlo bylo vždy jedním ze základních „stavebních kamenů“ kvalitní architektury. Věděli to nejen slavní architekti minulého století, kteří navrhovali do obytných interiéru velké skleněné plochy vyplňující často takřka celou plochu zdí, ale i stavitelští mistři, od nichž zadavatelé chtěli vytvořit takový prostor, ve kterém by se jeho návštěvníkům pokud možno tajil dech a kde je snadné uvěřit na zázraky.

Nepřehlédněte! Velká inspirativní galerie světel

To je pochopitelně případ sakrální architektury, nicméně, stejné zákonitosti, jaké využívali stavitelé při tvorbě „charakteru – atmosféře místa“, platí přirozeně i při zařizování obytného interiéru. Celá problematika se pak dá omezit a zjednodušit do takového tvaru, který vyhovuje i širší zákaznické obci. Stačí v podstatě přemýšlet o světlu jako o něčem, co dovede zásadně ovlivnit charakter obývaného prostoru a vytvořit požadovanou atmosféru.

Velká fotogalerie moderního osvětlení

Střed místnosti

Běžné uvažovaní o světle a jeho zdrojích, tedy lampách, svítidlech atd., představuje jeho umístění na zeď, strop nebo podlahu a pak nasměrování do prostoru místnosti. Nejčastěji uživatel intuitivně směruje zdroj do středu volného prostoru (např. tradiční zavěšení lustru na střed stropu). Děje se tak ve snaze co nejvíce osvítit danou místnost. Takovému zacházení se světly by měl odpovídat i charakter svítidla, od kterého tedy právě v tomto případě budeme požadovat světlo neusměrněné a otevřené – rozptýlené do všech stran (bez směrového stínítka).

Svícení do zdi

Zajímavým způsobem osvětlování interiéru je svícení do nějaké odrazové plochy. Tou bývá nejčastěji zeď nebo strop v místnosti. Odrazová plocha světlo „obarví“ a velmi často jej také „změkčuje“. Pokud je tedy prostor osvětlovaný zdrojem – lampou nasměrovanou nikoliv do místnosti, ale opačně do zdi (např. žluté a hladké) pak výsledný charakter osvětlení ponese v sobě teplé tóny žluté barvy. Bude – li stěna navíc opravdu hladká a její barevnost a povrch jednolitý, pak bude odrážené světlo tzv. měkčí – příjemnější (psychologický efekt – charakter, jako v případě teploty barev). S odrazovými plochami je možné si opravdu vyhrát. Tradičně se využívá např. odraz světla stropního svítidla od čistě bílého stropu, který pomáhá prosvětlit jinak třeba i malou místnost se záměrně tmavými stěnami. Pokud má pak uživatel v takovém interiéru potřebu po měkkém a tlumeném, tedy intimním osvětlení, stačí vypnout stropní svítidlo a rozsvítit malou lampu, která může využít buďto své vlastní barevnosti (barva stínítka) a nebo ji lze namířit na barevnou stěnu a osvítit místnost tímto způsobem.

Z těchto důvodů je přirozeně ideální volit taková svítidla, která dovolují svítit nejen směrem dolů, ale i nahoru. U stropních svítidel je tedy pak možné svítit nejen do místnosti, ale také na strop, u lamp s klasickým cylindrovým stínítkem je pak horní (užší) část cylindru otevřená atp. viz. obr. Množství variací osvětlení tak roste geometrickou řadou a uživatel může směrováním světel vytvářet bezpočet atmosfér bez toho, aby musel investovat do různých stmívacích systému. Těm se budeme věnovat v dalším článku v této rubrice.

Foto Artemide, Foscarini

Petr Haas

Publikováno: 1. 2. 2006, Autor:

Diskuze Vstoupit do diskuze Vstoupit do diskuze