Svíčka bývá v současné době vnímána jako něco archaického, či romantického. Nezapalujeme ji primárně jako zdroj světla, ale spíše pro vytvoření požadované atmosféry. Aby svíčka dobře hořela, musí její velmi prostý mechanizmus splňovat několik, sice zcela banálních, ale přece jenom nezbytných pravidel. Jejich znalost pomůže zákazníkovi při výběru správné svíčky. A proč si ji vlastně bude kupovat? Vždyť přece nejsou vánoce.
Tempo doby se neustále zvyšuje, na člověka je kladeno stále více povinností, musí neustále zpracovávat další a další informace. Účinná relaxace a odpočinek je tedy velmi žádoucí, respektive nutná. Z rozhovoru s předním tuzemským výrobcem kvalitních interiérových svíček vyplynulo, že většina jeho produkce směřuje do západní Evropy, jejíž standardy ve jménu relaxace a ergonomie jsou přeci jen na jiné – vyšší úrovni. Češi jakoby se teprve učili odpočívat a podléhají spíše extrémům workoholizmu. Jako uvolňující a protistresovou činnost je možné vnímat v podstatě jakoukoliv nenucenou, tedy spontánní aktivitu, která jednoduše udělá dobře a odvede nepříjemné tlaky pryč. Takovým klidovým programem může být např. banální ležení ve vaně, nebo třeba nerušený poslech hudby. Pak už stačí zhasnout a zapálit svíčku.
Hoření
Princip hoření svíčky je všeobecně známý. Látkový knot nasává hořlavý materiál, který je pak spalován. Důležité ale je, aby byla svíčka spalována rovnoměrně, což platí zejména u robustních svíček s mohutným a širokým tělem. Štíhlá vysoká svíčka shoří takřka automaticky, ale třeba právě tolik populární svíčky ve tvaru kvádru nebo kostky už s takovou samozřejmostí rovnoměrně nehoří. Je škoda, když svíčka za 300 Kč za jeden večer prohoří svým jádrem až na dno a pak jednoduše zhasne.
Podmínkou rovnoměrného hoření je dle výrobců vnitřek, čili, jak říkají, jádro svíčky. To by nemělo být lité, jeho materiál by měl být lisován, a to za studena. Technologii výroby asi těžko zákazník odhalí, ale u předmětu s takovou pořizovací cenou by měl od prodejce získat minimálně tuto základní informaci.
Parfémování a barvení
Velmi často se objevují tzv. vonné svíčky. Může se jednat o svíčky, které jsou tvořeny materiálem, jež sám o sobě voní a nebo pod plamenem vůni uvolňuje. To je namátkou případ včelího vosku. Taková vonná svíčka dokáže příjemně naplnit interiér atmosférou připomínající chybějící „dotyk přírody“. Výrobci však nabízejí i jiné vonné svíčky, které voní díky přidanému parfému. Jeho množství by mělo být oko 5% celkové hmoty svíčky. Důležité je, jak k uvolňování vůně dochází. Parfémován by měl být pouze okraj svíčky, nikoliv její jádro. Výrobci však často sytí parfémem celé tělo svíčky a ten pak přichází do styku s ohněm a lidově řečeno se „škvaří“. Totéž platí o barvení. Barva by měla být pouze povrchová, aby se nedostala do kontaktu s hořením – s plamenem. Hořet by mělo tedy jen „čisté“ nebarvené „jádro“ svíčky. Tak lze zabránit vzniku nepříjemných exhalací a zplodin a pak se dá hovořit do správné interiérové svíčce.
