Jedním z výrazných trendů, který formuje kulturu bydlení od konce devadesátých let, je spojování prostoru kuchyně s prostorem navazujícího obývacího pokoje. Vznikají tak známé pokoje „s kuchyňským koutem“ (1+kk), které jsou jádrem bytu a jeho centrální obývací a komunikační místností. Jaké jsou výhody a nevýhody takového řešení je poměrně známo. Ale jaký je vlastně jeho původ?
Propojení kuchyně a obývacího pokoje, což tedy vnímáme jako moderní způsob bydlení, představuje naopak velmi tradiční řešení a nechává vzniknout tomu, čemu se říkávalo sednice. Ta byla často jedinou denní obytnou místností v interiéru a funkčně byla vlastně spojením jídelny, obývacího pokoje – společenské místnosti a kuchyně. Rodina, či jiní obyvatelé domu, se obrazně řečeno v kuchyni scházeli jako „kolem ohně“, kterým byla právě kuchyň / jídelní stůl jako místo, kde se upravují potraviny a která generuje teplo nejen ve smyslu čistě fyzickém. Tato centrální „místnost s kuchyňským koutem“ představující ono „teplo rodinného krbu“, byla obrazem jistoty a pevnost rodiny jako takové. Je to stejné, jako před tisíci lety, kdy se lidé scházeli v kruhu kolem skutečného ohně, který jim dával nejen teplo a případnou ochranu před divokou zvěří, ale také pocit sounáležitosti a příslušnosti k nějaké skupině, jejímž centrem a „náměstím“ bylo právě kruhové ohniště.
Restaurace
Interiéry s oddělenou kuchyní mají svým způsobem, a v přeneseném slova smyslu, charakter restaurace. Kuchyň se stává „neveřejnou“ a čistě „provozní“ místností, kterou užívají a obsluhují kuchaři a jiný personál. Hosté sedící v jídelně či obývacím pokoji, pak nejsou s těmito lidmi v žádném kontaktu. Pouze zkonzumují výsledek jejich práce a v žádném ohledu nesdílí a nepodílí se ani symbolicky, nebo čistě jen svou přítomností v kuchyni, na jeho přípravě.
Praktické aspekty a nutnost odtahu zplodin
Pokud se uživatel rozhodne pro řešení interiéru spojením jeho obytné denní části s kuchyní a vytvoří-li tedy obytnou kuchyň (či obývací pokoj s kuchyňským koutem), měl by rozhodně zauvažovat nad pořízením výkonné digestoře. Mastné a jiné páry, které se tepelnou přípravou potravin uvolňují, mohou dopadat a srážet se např. na sedacím nábytku otevřeně sousedícího obývacího pokoje. Stejně tak veškeré pachy, které v kuchyni vznikají, se stanou součástí denní místnosti. Digestoř by tedy měla být natolik silná, aby byla schopna vše pohltit a vyměnit vzduch nejen v těsné blízkosti varného centra, ale i v rámci celé místnosti vzniklé spojením obývacího pokoje a kuchyně. Digestořím se věnuje samostatný článek v rubrice kuchyně.
