Ideální bydlení

Manželský pár středního věku s jedním novorozeným dítětem hledal vhodný byt. Ten by tedy měl mít s použitím jednoduché matematiky tři místnosti, což znamená obývací pokoj, ložnici rodičů a dětský pokoj. Pak by se dalo hovořit o zmiňovaném ideálu, ovšem manželé se nakonec vzhledem k lokalitě rozhodli pro byt dvoupokojoví o velikosti 75 m čtvrtečních s tím, že si jej upraví k obrazu svému. Oslovili architekta, na kterého měli kontakt a dobré reference a netrvalo ani půl roku od chvíle, kdy byt poprvé uviděli v nabídce RK, a mohli se nastěhovat.

Vstup do bytu je řešený pomocí 4,3 m dlouhé a 1,75 m široké chodby. I přes relativní malou šířku navrhl architekt instalovat na levou stranu monolitní vestavěnou šatní skříň, která nabízí množství úložného prostoru. Průchodem chodbou se návštěvník dostane ke vstupu do dětského pokoje a nebo dál do malé haly, ze které je přístupná koupelna, toaleta, kuchyň a obývací pokoj. Teplé dřevo na plovoucí podlaze chodby ve spojení s šedomodrým matným lakem vestavěné skříně a bílou barvou pravé a zcela holé stěny vytváří dojem čistoty a upravenosti. Není zde nic, co by rušilo a nebo co by mohlo tento relativně malý, dlouhý a úzký prostor zaplnit a učinit nepřehledným. Vše skrývá vestavená stěna, která vytváří materiálový a barevný kontrapunkt k bílé holé stěně. Návštěvníkovi se při otevření vstupních dveří navíc nabídne průhled chodbou na stěnu navazující haly, která je tvořena vestavěnou knihovou. Hřeby knih jsou na pohled opět teplé a dodávají prostoru potřebný rozměr zabydlenosti. Podobnou hru s průhledy zopakoval architekt hned několikrát a vyřešil tak nejen problém s uskladněním velkého množství knih, ale současně z obyčejné bytovky vytvořil zajímavý dynamický prostor.

Při průchodu vstupní chodbou je po necelých třech metrech možno odbočením vlevo vstoupit do dětského pokoje. Velmi zajímavým prvkem je zde šatní skříň na pravé straně od vchodových dveří. Její boční (pro příchozího čelní) stěna je vyřešena jako knihovna, která je pohledově přístupná ze vstupní chodby. Další zvláštností, která šetří místo a zároveň dobře vypadá, je dětská postel, jejíž čelo volně přechází v zadní část nízké podlouhlé skříně, nabízející dostatečné množství úložného prostoru. I zde byl kladený důraz na co možná nejpohodlnější obslužnost veškerých zařizovacích prvků, což znamená např. snadný úklid a také komfortní přístup ke všem úložným prostorům.

Hala

Hlavním komunikačním prostorem bytu je malá hala zpřístupňující koupelnu, oddělenou toaletu, obývací pokoj a kuchyň s jídelním koutem. Čelní stěna obsahující vstupní dveře k sociálnímu zařízení je opět řešena jako knihovna. Knihy pokrývají celou stěnu a vytvářejí zmiňovaný teplý dojem. Pravděpodobně nejvýraznějším prvkem haly je přesahování čelní stěny vestavěné skříně ze vstupní chodby. Tento přesah, jak je patrné z obrázků, posloužil nejen jako zajímavý výtvarný prvek, ale zároveň se stal bokem další vestavěné skříně, respektive policového systému. Přirozeným způsobem se tak spojila přístupová chodba s halou.

V kuchyni se nabízela v podstatě jen jediná možnost, jak co nejšetrněji umístit kuchyňskou linku a získat ještě dostatečné množství pro jídelní stůl a pracovní kout. Právě ten je zjevně nejzajímavějším prvkem této místnosti. Pracovní místo či kout působí jako artefakt, který povyšuje pohledovou kvalitu celé místnosti kuchyně. Současně plně vyhovuje nárokům, které na něj klade způsob práce s počítačem a přídavnými zařízeními. Pracovní kout je ve svém designu v této místnosti zcela ojedinělým solitérem, který ale nenarušuje své okolí a zajímavým způsobem s ním ladí.

Nejoriginálnější a přitom velmi prosté řešení bylo uplatněno v obývacím pokoji. Necelých 20m² umožnilo vytvoření dostatečně velkého prostoru pro umístění manželského dvoulůžka, velkorysé knihovny a samotného prostředí obývacího pokoje se sedací soupravou, komodou a veškerou domácí elektronikou typu TV, DVD a kvalitního domácího HIFI. Původní obývací pokoj byl v první třetině své délky přepažený stěnou s průchodem do další a takto vzniklé části místnosti. Dělící stěna je řešená jako knihovna a úložný prostor. Nemá „záda“, je tedy otevřená a propouští tak přirozené světlo z okna na protilehlé straně místnosti. Vniklý prostor na spaní dovolil umístění dvoulůžka širokého 1,75 m, což je dostatečná šíře pro dvě dospělé osoby. Přirozené cirkulaci vzduchu v celé místnosti nic nebrání, dělící stěna je otevřená a tak je zajištěno potřebné odvětrání prostoru na spaní. Zbývající dvě třetiny plochy původního obývacího pokoje pak slouží jako společenská místnost, kde je možné realizovat veškeré potřeby vč. přijímání návštěv. Manželské dvoulůžko, tedy svého druhu intimní část interiéru, není ze společenské části místnosti pohledově přímo dostupné a tak je jeho soukromí dostatečným způsobem chráněno.