Přemýšlíte o novém bydlení? Hledáte něco tzv. ideálního? A co je to vlastně ono ideální bydlení? Většina zájemců se primárně orientuje na množství čtverečních metrů, které za své peníze dostane, ale faktem zůstává, že kvalita bydlení je málem z jedené své poloviny dána okolím bytu, např. bezprostředně sousedící krajinou města, výhledem z okna a nebo zkrátka tím, jak to tam venku za dveřmi vlastně vypadá.
Objektivní kritéria kvality bydlení začínají s popisem bytu vyčíslením velikosti obytné plochy. S tím samozřejmě zcela úzce souvisí dispozice bytu, její uspořádání např. ve vztahu k počtu budoucích uživatelů, k jejich potřebám, návykům a způsobu života. Jinak bude vypadat byt mladého bezdětného páru, jinak početné rodiny. Zcela jiné uspořádání bude vyhovovat někomu, kdo pracuje doma a žije tzv. na volné noze, jinak si své bydlení proorganizuje vrcholový manager nebo lékař trávící v zaměstnání drtivou většinu svého času atp.
Dalším a často akcentovaným kritériem, které bývá mnohdy nesmyslně prezentováno jako nadstandard, jako něco, co by měl klient tzv. ocenit, je občanská vybavenost zahrnující nejen přítomnost obchodů a služeb typu holič, nebo lékař, ale také dopravní obslužnost, které představuje možnost dopravit se např. do centra města, ať už za kulturou, do zaměstnání nebo do školy bez použití vlastní – automobilové dopravy. Skutečnost, že nějaký bytový projekt nabízí bydlení v takto vybaveném prostředí, je samozřejmostí, nikoliv výhodou. V opačném případě se jedná o chybu a více či méně nevhodnou lokalitu pro bydlení.
Nepřehlédněte! Velká inspirativní fotogalerie oken.
Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: ) Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: ) Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: ) Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: ) Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: ) Beton, čtvereční metry a výhled z okna (Zdroj: )
Velmi často opomíjeným rozměrem bydlení, je kvalita okolí, která se stejně jako byt samotný stává v tom pravém slova smyslu životním prostředím. Není třeba rozvádět, že život na panelových sídlištích, stejně jako v příměstských satelitech tvořených typizovanou výstavbou rodinných domů, stimuluje spíše k izolacionalismu a životu typu do práce, z práce a rychle za sebou zavřít dveře. Procházet se mezi bloky betonu nebo míjet jeden rodinný domek jako druhý jistě k procházce neláká a v takovém prostředí a takto neošetřené krajině se „nežije“, pouze se tam „bydlí“. To, co nám dnes připadá na starých městech, na Paříži a nebo Benátkách půvabné, krásné a stojící za návštěvu, je městská krajina formovaná člověkem, který v ní bydlel a žil, znal svého souseda a věděl, co dělá, asi jako to o sobě vědí lidé na venkově. Těžko si představit, že se za sto nebo dvě stě let bude někdo se zmrzlinou v ruce o dovolené procházet po pražském Jižním městě jako po Mont Parnasu s pocitem, že se sem chce příští rok v létě zase vrátit.
