Pero jako dárek, elegance, styl a rozhodně nejen pánská záležitost
Plnicí pera je možné prizmatem doby vnímat jako něco archaického. Pro mnohé mají v sobe kouzlo tradice, jiní je vnímají jako na rozdíl od reklamní propisky relevantní nástroj určený k psaní, další v nich vidí možnost dekorovování své osoby něčím, co na první pohled stálo mnoho peněz. Plnící pera mají rádi mladí i staří, muži i ženy. A je to také ideální dárek, tedy nejen vánoční. Plnicí pera mají svou historii a svá velká jména.
První použitelné plnicí pero opatřené pístem pro nasávání inkoustu zhotovil vynálezce Folsch v roce 1809. Pro praktické použití se však mnoho nehodilo . Následovali mnozí jiní, ovšem skutečné a zásadní změny došla plnící pera až v osobě nenápadného pojišťovacího agenta z Nového světa jménem Lewis Edso Waterman.
Zlato a iridium
Lewis Edso Waterman nejdříve řešil otázku inkoustu, který zpočátku obsahoval množství pevných částic, jež zanášeli hrot a ucpávali jej. První pokusy chemicky upravit inkoust se objevily sice už v 60. letech 19. století, ale přinesly sebou další problém. Použitá směs byla totiž velmi agresivní a ocelová pera rychle podléhala korozi. Bylo tedy nutné vyměnit ocel za mnohem odolnější materiál a jediný, který v té době přicházel v úvahu, bylo zlato. Aby však situace nebyla přiliž jednoduchá, ukázalo se, že zlato sice bez problému snáší agresivní inkoust, ale jako materiál hrotů je příliš měkké . V 80. letech 19. století bylo tedy nahrazeno iridiem. Na hroty z tohoto „moderního kovu“ se pak jednoduchou technologií pájením nanášely dvě zlaté drobounké kuličky, které lemovaly úzkou štěrbinu mezi listy hrotu stejným způsobem jak to známe z dnešní podoby tradičních plnících per. Zlaté kuličky usnadňují psaní, které tak činí pohodlnou činností na hon vzdálené „škrábání“ ostrým hrotem na papír, pergmen či kůži. Byl to právě Lewis Edso Waterman, který si tento princip nechal v roce 1884 patentovat. Známe jej a používáme dodnes.
Abychom ale byli spravedliví, musíme zmínit také další dvě velká jména spojená podobným způsobem s vývojem plnících per. Je to pochopitelně Parker a Mont Blank. Prvé jmenované má velmi podobný osud jako Waterman.
Velká jména a pera, které netečou
Z nenápadné může George B. Parkera, který byl původním povoláním učitel a přiživoval se distribucí per cizí značky, se postupně stal majitel nejvýznamnější a skutečné slavné firmy, kterou založil roku 1888. Fenomenální úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Roku 1896 napsal Giacomo Puccini svou slavnou operu La Bohéme údajně perem Parker Lucky Curve, Arthur Conan Doyle použil pera Parker ke ztvárnění postavy Sherlocka Holmese a tatáž značka pera posloužila při psaní divadelní hry George Bernarda Shawa Pygmalion. O mnoho let později dokazuje hédonik Ernest Hemingway, že plnící pera nemají ještě odzvoněno, když napsal svůj román Komu zvoní hrana právě perem Parker. Pera Parker používali všichni američtí presidenti. Zatím poslední vpravdě historickou listinu, jež uvedla v platnost pera Parker, je rusko-americká dohoda zavazující obě strany ke zničení dvou třetin jejich strategických jaderných zbraní. Tuto dohodu podepsali presidenti George Bush a Boris Jelcin rollery Parker Duofold Orange. Slavná jména a významné události jsou zkrátka nejdokonalejším marketingovým nástrojem.
Hraniční hora Mont Blanc
Novodobou historii plnícího pera, spojenou s mimořádným obchodním úspěchem a signovanou orientací na nevyšší příjmové vrstvi obyvatelstva, asi nejvíce ovlivnila značka Mont Blank. Jejím logem se stala šesticípá bílá hvězda symbolizující zasněžený vrcholek známého alpského vrcholu. V roce 1924 představila tato hamburská firma plnicí pero pod názvem Meisterstück, které bylo provedeno v barvě leskle černé pryskyřice s pozlaceným kováním. Tento název tvoří dodnes základ klasické kolekce, jež zahrnuje také kuličková pera, propisovací tužky s válečkem a mechanické tužky. Na každém ručně vyrobeném zlatém hrotu pera Meisterstück je vyryto číslo 4810, které symbolizuje výšku Mont Blancu. Právě tolika diamanty je také osázen zlatý korpus unikátního masivního plnicího pera Meisterstück 149, díky čemuž je zapsáno i v Guinessově knize rekordů.
Top ten současnosti
Každý sběratel si přeje doma mít nějaký skutečný kus historie či alespoň skutečný „meisterstück“ o kterém se ví, že existuje, že se vyráběl (či v horším případě neustále vyrábí) a pokud možno, o kterém se ví, že patří právě jemu. Jen pro základní orientaci uvádíme přehled jakého si TOP TEN, který je k dostání i na našem trhu. Zůstává na každém jednotlivci, nakolik bude chápat jako osobní potřebu vlastnit některé z těchto vzácných per a nakolik se uspokojí vlastním perem, ke kterému jej poutá osobní vztah nerespektující množství vynaložených finančních prostředků . Absolutní špičku představuje pero Montegrappa Luxor, které si vyžádá investici 110 000Kč. Jen o necelých 10 000Kč levnější je Montegrappa Special Reserve. Přehlídka toho „nej“ pak pokračuje značkou Waterman a jeho modelem Boucheron, který se prodává za cenu okolo 65 000Kč. Stejnou částku bude muset vášnivý sběratel či snob uvolnit v případě exklusivního pera Semiramis slavné firmy Mont Blanc. Dále budeme pokračovat jen výčtem, tedy Mont Blank Ramses 40 000 Kč, Mont Blank Agatha Christie Cartier 30 000 Kč , Montegrappa v masivním stříbře 25 000Kč, Waterman Edson 23 000 Kč a Parker Mandarin 22 800 Kč.
Jaroslav Zákolanský
Foto Mont Balnd, Parker, Waterman
