Na tepelné ztráty domu má vliv mnoho faktorů. Od izolace obvodových konstrukcí domu, přes střechu, okna a samozřejmě vliv má i správně navržený a používaný topný systém.
Zvlášť v poslední době se ve všech pádech skloňuje termín nízkoenergetický dům. Z hlediska topení (vytápění) tyto stavby zpravidla pracují s nízkoteplotním systémem, umožňujícím případné napojení moderní zdrojů tepelné energie. Jde o systémy využívající obnovitelné zdroje a patří k nim tepelná čerpadla, solární zařízení a další. Je nabíledni, že získanou energii šetří nejen vhodná konstrukce stavby jako taková, spotřebu energie však ovlivňují také úsporné zařizovací předměty a především ekonomické domácí elektrospotřebiče. Platí zde, že třída „A+“ značí nejnižší spotřebu energie při nejvyšší účinnosti.
Krby a krbová topeniště
Najde se jen málo lidí, kteří neumějí najít nebo prostě nikdy nehledali a nehledají potěšení v pozorování plamenů otevřeného ohně. Tuto radost si lze dopřát i v interiéru domova, v krbech nebo krbových topeništích. Hořící dřevo však nevnáší do domu pouze přírodní idylku, ale především teplo a pohodu. Ve většině rodinných domů sice neslouží jako hlavní zdroj vytápění, plní pouze doplňkovou roli. Přesto existuje možnost, kdy horký vzduch může ventilačními kanály přes stěny, podlahu a stropy vytápět místnosti a dokonce ohřívat vodu pro teplovodní vytápění skrz tělesa radiátorů. V novostavbách s tímto systémem není problém, starší objekty vyžadují poměrně rozsáhlou rekonstrukci s aplikací alternativního řešení. To může představovat třeba teplovodní krbové topeniště, na jehož zadní straně funguje technologické zařízení. Takto zavedený krb sloužit jako hlavní zdroj tepla, případně v zimním období posiluje výkon stávajícího topného zařízení na elektřinu nebo na plyn. Jako palivo se používá zejména dřevo listnatých stromů, které by mělo být tvrdé a ne vlhké více než 15 – 20%. Nejvhodnější je dřevo bukové a dubové, bříza, jasan a další. Smůla ve dřevě jehličnanů zanechává hodně sazí. Topit by se v žádném případě nemělo zbytky a odřezky lakovaného nebo natřeného dřeva, kdy se do ovzduší mohou uvolňovat nebezpečné látky.
Teplo kolem nás
Značně rozšířenou variantou je podlahové vytápění. Buďto elektrické nebo teplovodní. Využívá se zejména v koupelnách a v místnostech s položenou dlažbou nebo dřevěnou či laminátovou plovoucí podlahou. I tento způsob může sloužit jako hlavní nebo doplňkový. Obdobnou variantou je stěnové (stropní) vytápění, které s příslušnou technologií dovedně zužitkovává obnovitelné zdroje energie. V případě teplovodního vytápění je nejlepším tepelným médiem kondenzační kotel, který umí „vytěžit“ teplo i z malých kapek vodní páry, obsažené v odpadních zplodinách. V novostavbách s téměř dokonalou tepelnou ochranou a prakticky hermeticky utěsněnými okny a dveřmi vzniká určitý problém – účinné větrání s dostatečnou výměnou čerstvého vzduchu. Větrání okny je poměrně neefektivní a nelze je nijak regulovat, proto se v domech využívá systém řízeného větrání. Speciální zařízení přivádí do domu čistý, přefiltrovaný vzduch, který se ohřeje na požadovanou teplotu a teprve poté se vhání do místnosti. Výhodou je, že nedochází k proudění studeného vzduchu a ke kolísání teploty. Staré, dobré uhlí…
Shodneme se na tom, že topení uhlím je svým způsobem nejen špinavé, ale i manipulačně poměrně náročné. Přesto patří ke stále značně rozšířeným systémům vytápění. „Návrat“ ke klasice pochopitelně neunikl pozornosti výrobců kotlů a kamen na uhlí a na trhy se dostaly moderní výrobky, usnadňují obsluhu a eliminující další průvodní jevy (čištění, manipulaci s popelem atd.). Automatické teplovodní kotle dnes umožňují doplňování zásobníku s palivem jednou za několik dnů a jinak pracují samostatně. Samy si regulují výkon a při účinném spalování vyrábí jen požadované množství tepla. Tedy šetří, takže hlavní devizou zařízení je poměrně laciné teplo.
…versus ekologie
V hlavní roli vystupují topná zařízením a systémy, které minimálně nebo prakticky vůbec nezatěžují životní prostředí. Jedná se o kotle na biopalivo, například na dřevěné nebo dokonce obilné pelety, šťovík a jiné. Topení v nových kotlích je mnohem pohodlnější – elektrické zapalování, umožňující start třeba přes mobilní telefon nebo PC. Velkokapacitní zásobník peletek nebo uhlí přitom vydrží až týden. Provoz zajišťuje regulace s mikroprocesorem. A nákup peletek? Houstne síť výrobců a není problém s jejich pořízením. Vytápění ekologickou biomasou je navíc podporováno dotací ze Státního fondu životního prostředí. V této souvislosti se nabízí otázka, zda uhlí prostě „neodbourat“ a přijmout taková zpřísňující opatření, aby se všichni majitelé domů chovali ekologicky. Uvážíme-li však, že právě uhlí vyjde v porovnání třeba s plynem o polovinu levněji, mnoha rodinám nezbývá nic jiného. Tuna pytlovaného černého uhlí stojí okolo 3,5 tisíce korun a na sezonu je ho v běžném domě při účinnosti spalování 80 až 85 % potřeba zhruba čtyři tuny?!?
