Tzv. předsevzetí si lidé dávají na Nový rok. Slibují si většinou nesplnitelné, ale vzhledem k silvestrovské euforii je to pochopitelné. A o novém bydlení, o jeho rekonstrukci, proměně a nebo „jen“ oživení se nejčastěji přemýšlí koncem zimy. Zcela záměrně přitom používáme slovo „přemýšlí“, protože od slov k činům bývá ledaskdy velmi daleko a často je na vině obyčejný strach z přílišné náročnosti či velikosti úkolu. Přitom někdy stačí opravdu jen málo, např. změnit barvu stěn, světelné podmínky a nebo přeskupit nábytek.
Zásadním činitelem oné atmosféry, kterou vnímáme při vstupu do jakéhokoliv interiéru, je světlo a potažmo tedy barva, přičemž největší barevné plochy pochopitelně představují stěny. Bílá, která je nejběžnější, je zároveň neutrální a současně studená ale hlavně je schopna vytvořit pozadí pro jakkoliv pojaté vybavení a řešení interiéru. Totéž se nedá říct o výrazně barevně vyvedených stěnách, které už vyžadují komplexnější přístup ve smyslu volby barev zmiňovaných zařizovacích předmětů. Bez základní studie na papíře nebo bez nějaké jinak provedené rozvahy tedy není dobré pouštět se na tenký led experimentu. Nicméně, při dnešní nabídce materiálů, barev a služeb je ona rychlá proměna interiéru realizovaná pomocí změny barvy stěn asi jednou z nejefektivnějších a zároveň se dá provést během jednoho dne a za pár tisíc korun.
Světla
S barvami a jejich vnímáním velmi úzce souvisí světelné poměry v interiéru a potažmo tedy zdroje světla zahrnující nejen lampy nebo lustry, ale také okna, kterými přichází světlo přirozené, tedy denní. Nejrychlejší a v důsledku okamžitá proměna interiéru nastane po použití nějakého výrazně temperovaného světelného zdroje, který vyrobí onu náladu či atmosféru, kterou známe v mnohých podobách, nejčastěji jako „romantiku při svíčkách“. Je ale dobré popustit trochu více uzdu fantazii a vybrat si např. nějakou zajímavou stojací lampu, jenž nevyžaduje na rozdíl od stropních či nástěnných svítidel žádnou náročnou instalaci a zvolit ještě pak třeba takovou, která nejenže umí pomocí stmívače poskytovat různé intenzity osvětlení v jedné barvě, ale zároveň sama o sobě dobře vypadá jako objekt, jako zařizovací předmět.
Změnit dispozici obytného interiéru pouze s pomocí přeskupení jeho stávajícího vybavení je jistě nejlevnější metodou, jak dosáhnout relativního osvěžení či alespoň oddálení jeho kompletní výměny. Stačí přeorientovat např. sedací soupravu tak, aby všichni mohli sedět tváří tvář k sobě a nikoliv tedy např. proti televizní obrazovce. Je to stejné, jako když se přátelé sejdou v nějakém restauračním zařízení. Pochopitelně si přece sednou tak, aby byly obličejem proti sobě a mohli spolu hovořit. Pak už stačí např.láhev dobrého vína a interiér bude rozhodně více obyvatelnější, než když jeho pohodlí a uživatelnost udávala atraktivita televizního programu.
Podobně může zafungovat spojení místností obývacího pokoje a kuchyně, čímž vznikne jeden velký prostor, z jehož sdílení nebude nyní vyčleněn ani ten, kdo právě připravuje v kuchyni nějaké pokrmy. Takto řešení interiér je dnes tzv. moderní a současně představuje tradiční řešení známé např. s našeho domácího prostředí pod názvem „sednice“.
Jaroslav Zákolanský
foto archiv autora a architonic.com
