V současné době je jedním z velkých fenoménů tzv. domácí zábava. Znamená to především sledování filmů prostřednictvím systémů domácího kina, které obsahují mnohdy opravdu rozsáhlou soupravu reproboxů a pak také zdroj signálu v podobě cd/ dvd mechaniky nabízející pochopitelně i možnost přehrávání hudby. Čím více kanálů má takový souprava, čím více reproboxů a možností editace zvuku nabízí, tím se jeví jako lepší až málem profesionální. Pro poslech stereofonně nahrané hudby se ale nehodí.
Akční nebo jiné podobné žánry sázející zejména na rychlý a krátkodobý efekt, bývají již zcela samozřejmě podporovány důmyslně propracovanou zvukovou stopou zatahující diváka do děje pomocí audio efektů svázaných s dějem. Skutečnost, že tanky ve válečném filmu přijíždějí z levé strany a jsou pak také z levé strany nejprve slabě a pak stále hlasitěji slyšet až se za masivního hlomozu zastaví těsně před konsternovaným divákem, je dnes již běžnou samozřejmostí. Zvuková stopa takového filmu je pro tyto účely stvořena a natočena. Souprava, která ji umí reprodukovat, však není díky své mnohokanálovosti zárukou kvality při přehrávání čistého audia, tedy hudby. Jinými slovy, pro jakostní poslech kvalitně nahrané hudby není potřeba pět nebo osm kanálů a subwoofer, ale klasické dvoukanálové stereo.
Nepřehlédněte! Velká galerie elektroniky
Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: ) Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: ) Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: ) Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: ) Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: ) Domácí stereo jako malý velký soukromý orchestr (Zdroj: )
Doma jako v sále
Pokud sedíme na koncertě, pak nejedná li se o speciální produkci tzv. prostorové hudby, stojí orchestr či kapela před námi a zvuk jde od nich jako od vyluzovatele směrem k nám. Nestojí li žádní muzikanti po našem boku ani za našimi zády, pak žádný zvuk také z boku nepřichází ani nás neoslovuje ze zadu. Na místo orchestru bychom si mohli představit dva reproduktorové boxy, jeden hrající tzv. levý a druhý pravý kanál. Bude li souprava kvalitní, pak uslyšíme hráče sedící na levo z levé strany a ty, co sedí v orchestru na opačné straně budou slyšet slaběji stejně jako ti, kteří nesedí ve předu hned proti dirigentovi ale někde vzadu schováni za hradbou lidských těl hráčů orchestru. V přeneseném slova smyslu se dá právě tento „prostorový efekt“, ten prostor mezi levým a pravým kanálem a prostor ve kterém se může něco ozývat více a nebo méně nám vzdálené, přičemž onu blízkost či vzdálenost jasně slyšíme, označit za STEREO. A k němu není potřeba žádných tří, čtyř, pěti nebo více reprobeden, ale kvalitní stereofonní reprodukční aparaturu.
A nezapomínejme na pravidlo rovnostranného trojúhelníku, jehož dva vrcholy tvoří reprobendy a ten třetí posluchač. Pokud se nám podaří vše takto rozestavit, máme pod podmínkou kvalitní soupravy naději na kvalitní a odpovídající poslech.
Příjemné zážitky
Jaroslav Zákolanský
Foto firem Monitor Audio, Tanoy a archiv autora, na titulní fotografii dirigent Sir Andrew Davis
