Spojené království je a není součást Evropy. Zcela jednoznačně se podílí na evropských dějinách a zároveň žije v izolaci jako ostrovní společnost s vysokým sebevědomím a koloniemi po celém světě. Možná je Anglie dvaapadesátým státem americké unie. Ať už je to jakkoliv, vždy měla své málem nekritické příznivce, pro které byla a je „stará dobrá Anglie“ podobným pojmem, jako pro zbytek světe třeba The Beatles. Pro jiné ale zůstává ostrovem plným věčné mlhy, vyjících Baskerwilů a konzervatizmu. Rozhodně je ale možné mluvit o „anglickém stylu“ a to už o něčem svědčí.
Odhlédneme li od trendů soudobé anglické designové scény –velmi charakteristické, dá se hovořit o zmíněném „anglickém stylu“ který je vlastně velmi specifickým druhem historizmu. A ten je možné popsat konstatováním: to, co bylo, to fungovalo a nemá smysl to měnit (případně nevíme, jak na to). Anglie je a byla imperiální mocností (např. Kanada je stále „jejího veličenstva“ ) a doba koloniální slávy, kdy se asimilují cizí země a přináší se jim sebevědomě anglická kultura a poddanost králi či královně, je dobou nadvlády a síly. Cizí krajiny, např. Indie a mezi slony a palmami anglický gentleman se sklenou whisky se sodou. To všechno najdeme ve starých kožených křeslech a kostkovaných dekách, ve tmavě hnědém dřevěném obložení stěn pokojů, kde praská dřevo v krbu, je ticho, klid a veškeré zařízení je provedeno v „anglickém stylu“. Proto si takové vybavení lidé kupují. Cítí se v něm dobře a je to svého druhu romantika. Každý chce být sirem, tak trochu vládnout, zavést pořádek a neměnit jej, daleké krajiny a její veličenstvo: ano jistě sire, ne sire, děkuji sire, ou jes.
Hnědá kostka a whisky
Anglický styl je natolik charakteristický, že se s ním dá i obchodovat. Existuje několik výrobních a obchodních společností (např. Barrington), které se anglickému stylu věnují, vyrábí tradiční nábytek a veškeré doplňky potřebné k tomu, aby bylo možné vytvořit onu starou dobrou Anglii třeba v obývacím pokoji činžovního domu. A jde to a funguje to. Základem jsou hluboké tóny hnědé a jako materiál dřevo a kůže. Tvarosloví je v podstatě velmi podobné, jako v Evropě 19. století, kdy se pouze opakovala historie a odtud pak ono neo – gotika, neo – renesance, neo – cokoliv. Zvláštním specifikem je také užívání kostky jako základu zejména textilního dekoru. Drobná kostka jako vzor světle hnědé látky sherlockova klobouku, tzv. „anglická“ je kostkovaná deka, kterou si v zimních měsících všichni Angličané přehazují přes kolena. Drobně kostkované letní světlé pánské šaty. A pak přirozeně spousta citací historického tvarosloví v duchu zmíněné obliby dob dávno minulých. A pak už jen klasickou sklenici whisky s těžkým silným dnem, někdo s ledem, někdo bez ledu, vejce se slaninou a: „good morning, my lord“ (ovšem Angličané, na rozdíl od zbytku světa ale pijí až po páté odpolední).
